Klasifikační systém lesních půd (uplatňující Morfogenetický klasifikační systém půd (1991))

Jiří Vokoun

Ústav pro hospodářskou úpravu lesů,

ÚVOD

Klasifikační systém půd až dosud používaný v Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů v Brandýse nad Labem byl zpracován Houbou (1965, 1970) hlavně na podkladě systému Kubieny (1953) a Mückenhausena (1962). V roce 1976 byl doplněn a upraven Plívou s využitím výsledků typologického průzkumu ČSR a publikovaných prací Šályho, použitých v systematice lesních půd Ústavu pre hospodárskou úpravu lesov ve Zvolenu (1975).

V roce 1987 zpracovala skupina předních půdoznalců (Hraško, Němeček, Šály, Šurina) "Morfogenetický klasifikační systém půd", který byl doplněn v druhém vydání 1991 (s přizváním Linkeše a Nováka). Cílem bylo vytvořit jednotný půdní klasifikační systém bývalé ČSFR a charakterizovat celý zemědělský i lesní půdní fond. Byla vytvořena dobrá návaznost na jiné dosud užívané klasifikační systémy u nás i v zahraničí.

Nové poznatky přinesly i práce Němečka publikované v "Pedologii a paleopedologii" (1990), a v závěrečné zprávě VÚZZP "Vlastnosti určující produkční i neprodukční funkci půdy". Klasifikací lesních půd se na Slovensku zabývá především Šály. V roce 1978 publikoval práci "Pôda základ lesnej produkcie", v roce 1988 pak "Pedologii a mikrobiologii". Morfogenetický klasifikační systém půd (1987,91) byl převzat v plném rozsahu a stal se základem upravené klasifikace půd pro potřebu ÚHÚL Brandýs nad Labem. Byl doplněn o některé potřebné jednotky lesních půd z klasifikačního systému půd ÚHÚL 76 (označeny tečkou vlevo od symbolu půdní jednotky). Většinou je uvádí ve svých pracích i Šály. Některé z nich byly uplatněny při zpracování půdních map v měřítku 1 : 50 000, vydávaných ve spolupráci s ÚHÚL od roku 1985 Ústředním geologickým ústavem. Významnější změnou je (ve smyslu prací Němečka) zavedení kryptopodzolu jako nového půdního typu ve smyslu klasifikace MKSP. Odlišná je také signatura některých subtypů (místo luvizemní - luvický a pod.) a nižších taxonomických jednotek. Upravený klasifikační systém půd je součástí pracovních postupů specialistů typologie lesů Ustavu pro hospodářskou úpravu lesů v Brandýse n. Lab.

O vydání práce a koordinaci připomínek a podnětů k jejímu zlepšení se zasloužil Ing. Jaromír Macků z ustředí UHUL. Za cenné rady a věcné připomínky děkujeme Prof. RNDr. Janu Němečkovi, DrSc. a Prof. Ing. Emilu Klimovi, DrSc.

srpen 1993

Poznámka k 2. vydání

Klasifikační systém půd byl doplněn o některé subtypy a variety, které se ukázaly jako potřebné a jejichž zavedení se předpokládá v připravované jednotné klasifikace půd České republiky (prof. Jan Něměček a kolektiv pedologů ČR).

Subtypy a variety nově uplatněné jsou v textu označeny křížkem před půdní jednotkou.

březen 2000

Půdní horizonty - MKSP 1991 s doplňky (· 1993 a + 2000 )

1. Nadložní diagnostické horizonty - organogenní

T - rašelinový (1) - vzniká rašeliněním organických zbytků rostlin bez jejich výrazného přirozeného promíšení s minerální částí půdy v podmínkách dlouhodobého zamokření. Převládají kumulativní organické vrstvy obsahující více jak 50 % organické hmoty. Podle stupně rozkladu lze vylišit horizont:

Tf - fibrický - >2/3 nerozloženého materiálu

Tm - mezický - 1/3-2/3 nerozloženého materiálu

Ts - saprický - <1/3 nerozloženého materiálu

Soubor rašelinových horizontů T je možno zpravidla rozlišit v jednotlivé vrstvy podle původu rostlinného materiálu (rašelina rašeliníková, ploníková, ostřicová, suchopýrová, rákosová, blatnicová, dřevová apod.), podle jeho slohu (rašelina zemitá, houbovitá, vláknitá apod.), podle barvy apod. Minimální mocnost rašelinového T-horizontu, pokud je pod ním další půdní horizont (zpravidla glejový), je 30 cm (30 - 50 cm u organozemě glejové, > 50 cm u organozemě typické). Pokud je přímým podložím T-horizontu pevná nebo zpevněná hornina, stačí mocnost T-horizontu za vlhka alespoň 10 cm.

Th - zrašelinělý (histický)- převládá v něm minerální půda (> 50 %) nad složkou organickou. Obsah organických látek je minimálně 15 %. Minimální mocnost Th-horizontu, pokud pod ním leží další půdní horizont (zpravidla glejový), je 50 cm (50 - 100 cm u organozemě glejové, > 100 cm u organozemě typické). Pokud je přímým podložím Th-horizontu pevná nebo zpevněná hornina, pak za vlhka alespoň 20 cm.

O - soubor horizontů nadložního humusu (2)- Nadložní terestrické organogenní horizonty nejsou pravými diagnostickými horizonty klasifikace, protože nejsou určeny k identifikaci půdních jednotek kategorie "typ". V některých případech se využívají pro diagnostiku subtypu. Formy nadložního humusu slouží k vylišení forem půdních typů. Soubor organogenních horizontů O má mocnost > 1 cm, obsahuje podle objemu > 30 % organické hmoty a je tvořen jedním, dvěma či třemi horizonty, které se od sebe odlišují různým stupněm rozkladu organických zbytků.

Ol - horizont opadanky (förny)- tvořen jehličím, list větvičkami, kůrou a zbytky bylin bez intenzivnějšího rozkladu, takže lze pouhým okem určit rostlinný druh i orgán, ze kterého pocházejí. Amorfní organické hmoty je < 10 %.

Of - horizont drti (fermentační)- s částečným rozklad organických zbytků, ale ještě s rozeznatelnou původní organickou strukturou u části hmoty. Amorfní organické hmoty je 10- 70 %. Je často prostoupen myceliemi plísní a hub, kořínky rostlin, objevuje se trus půdních živočichů.

Oh - horizont měli (humifikační)- tvořen tmavě zbarvenými organickými látkami s vyšším obsahem uhlíku, ve kterém pokročily humifkační pochody natolik, že původní struktura organických zbytků není rozeznatelná. Obsahuje > 70 % amorfní organické hmoty. Je možná příměs minerálních zrn, ale pouze do 30 % celkového objemu horizontu. Zbarvení horizontu je zpravidla černohnědé. Do horizontu často pronikají kořeny rostlin a stromů.

· Ot - soubor horizontů tanglového humusu (3).

Otl - horizont opadanky

Otf - horizont drti

Oth - horizont měli (většinou chybí)

 

2. Povrchové diagnostické horizonty

A - humusový - tmavě zbarvený povrchový minerální horizont s akumulací humifikovaných organických látek do obsahu 20 - 30 %. Humusové látky jsou s minerální hmotou pevně fyzikálně a chemicky vázány a tvoří prsť - mydát.

Ao - ochrický (1)- mladý, zpravidla mělký horizont na silikátových až karbonátových substrátech. Buď leží přímo na pevné nebo zpevněné hornině a jeho mocnost je < 10 cm (bez limitace obsahu humusu a zbarvení) nebo je to humusový horizont mocnosti do 30 cm, světlejšího zabarvení. U lesních půd s absencí hydromorfismu mocnost horizontu zpravidla do Ż10 cm.

Aon - ochrický nivní_- horizont s iniciálním vývojem na recentních fluviálních sedimentech rušených záplavami, s mocností do 30 cm.

· Aog - ochrický hydrogenní

· Aoj - ochrický slabě vyvinutý

Al - melanický (2) - zpravidla mělký, tmavě zbarvený horizont různého věku, často i velmi starý (např. u rendzin v důsledku převahy tmavě zbarvených organických látek nad nerozpustným minerálním zbytkem). Má mocnost do 30 cm. Mocnější jak 30 cm může být u rendzin a pararendzin(hlavně u rendziny suťové) u kyselých variet rankeru ve vyšších polohách (infiltrace humusu do skeletnatého substrátu). Obsah humusu je > 1 %. Poměr fulvokyselin a huminových kyselin je vyrovnaný (mírně převažují fulvokyseliny). Sorpční komplex je nenasycený až mírně nasycený (V < 60 %). Není vyvinuta agregátová struktura.

· _Aln - melanický nivní - horizont akumulace humusu, která je přerušována záplavami na nivních uloženinách. Mocnost do 30 cm.

· _Alg - melanický hydrogenní - s obsahem organických látek do 10 - 15 %.

· _Alca - melanický karbonátový_- s obsahem karbonátů

· Au - umbrický (3) - tmavě zbarvený horizont mocnější jak 25 - 30 cm s převahou hnědých huminových kyselin a fulkokyselin v humusu. Je kyselý, sorpční komplex je nenasycený (V < 50 %, většinou < 35 %).

Aug - umbrický hydrogenní_- s obsahem organických látek do 10 - 15 %, mocnost do 25 cm. Kvalita humusu dána definicí umbrického horizontu. Vyskytuje se u fluvizemí a glejů.

Aa - andický (4) (někdy označován An)- na zvětralinách sopečných hornin s větším podílem vitrické složky (vulkanického skla), s převahou fulvokyselinových frakcí, s různou nasyceností sorpčního komplexu podle nadmořské výšky, s výborným fyzikálním stavem (je extrémně kyprý). Mocnost > 30 cm, obsah humusu > 8 % v A-horizontu. Obsah vitrických (sklovitých) složek v prachové a hrubší půdní frakci > 60 %.

Am - molický (5)_- hluboký horizont, > 30 cm mocný, tmavě zbarvený, s obsahem humusu > 1 %. Nasycenost sorpčního komplexu > 50 %. V humusu převládají šedé huminové kyseliny nad fulvokyselinami. Většinou příznivá agregátová struktura (hrudkovitá až polyedrická).

Amč - molický černozemní - horizont intenzivní tvorby a přeměn (hlavně humifikace) organických látek u semiaridních a subhumidních půd stepních oblastí a lesostepních oblastí. Strukturní horizont s vysokou biologickou aktivitou v podmínkách nepromyvného až periodicky promyvného vodního režimu. Je bez znaků oglejení.

Ams - molický smonicový_- s vysokým obsahem zejména montmorillonitických jílů. V podmínkách periodických změn vlhkostního režimu je dominantním procesem smršťování a bobtnání. Nasycenost sorpčního komplexu bazickými kationy > 50 %. Obsah jílu (frakce < 0,001 mm) nad 30 % do hloubky minimálně 60 cm od povrchu. V suchém období se vytvářejí trhliny širší jak 1 cm. Horizont má vertickou strukturu.

Aml - molický černicový_- horizont hromadění a přeměn stabilních organických látek příznivé kvality, periodicky až trvale ovlivněný kapilárně podepřenou vláhou až hladinou podzemní vody, ale bez rušení půdotvorného procesu pravidelnými záplavami. Vzniká též ze slatinných organogenních horizontů mineralizací při ústupu hydromorfnosti. Nasycenost sorpčního komplexu bazickými kationy > 50 %. Má znaky oglejení podzemní vodou (Fe a Mn povlaky, shluky, noduly, konkrece).

._Amg - molický hydrogenní_- s obsahem organických látek do 10 - 15 %. Vyskytuje se např. u fluvizemí a glejů.

· At - histický (zrašelinělý) (6)- s 10 - 30 % organických látek, při mocnosti 25 - 50 cm. Vyznačuje se výraznou akumulací organické hmoty, především zbytků rašeliníků.

· _Ae - humusoeluviální (7)- u podzolů je to kyselý humusový horizont s vybělenými zrnky písku. Mocnost do 10 cm. U salinických půd leží nad Bn-horizontem, má alkalickou půdní reakci a plně nasycený sorpční komplex. Obsah humusu převážně < 2 %. Je typický pro slance, u nichž byly z horních vrstev půdy vymyty soli.

Ak - antropický (8)- umělý nebo člověkem plně přetvořený horizont různým zbarvením a vlastnostmi. Má různou mocnost, pokud vzniká (nebo byl navezený) na skrývce, haldě nebo zavážce. Pokud vznikl antropickým přetvořením celého sola, aniž se zachovala alespoň část původních morfogenetických znaků, musí mít mocnost > 30 cm.

Akp - antropicky přetvořený - vzniká antropickým melioračním či degradačním ovlivněním povrchového horizontu přirozené půdy (u kultizemí).

Aku - antropicky umělý - uměle navezený, nebo vytvořený přirozeným procesem na uměle přemístěných materiálech (u antrozemí).

· Ap - orniční (9) - vznikl homogenizací původních horizontů blízkých povrchu orbou. Charakterizuje antropogenní formy různých půdních typů.

· Aj - slabě vyvinutý (1O)

· Ad - drnový horizont (11)

Pozn.: Aol - ochrickomelanický - přechodný horizont. Při charakteristice stratigrafie horizontů jednotlivých typů a subtypů je tímto znakem vyjádřen rozsah: ochrický Ao- až melanický Al-horizont.

Aoh, Alh - svrchní vrstva ochrického nebo melanického humusového horizontu tmavěji zbarvená, s vyšším obsahem humusu a často s lepší strukturou.

 

3. Podpovrchové diagnostické horizonty

metamorfické (Bv), iluviální (Bt, Bs, Bn), hydrické (Bm, G)

Bv - kambický (metamorfický) (1) je charakteristický alterací (změnou) bez iluviace. Převažuje chemické zvětrávání prvotních minerálů, přičemž se uvolňuje Fe, Mn, Al(hnědnutí-brunifikace). Nedochází k výraznější akumulaci humusu a k výraznějším projevům iluviace koloidů a translokace sesquioxydů (maximálně volný Al u dystrických kambizemí). Barva převážně hnědá až rezivě hnědá (ne rezivá). Je stejně mocný nebo mocnější než A-horizont (s výjimkou B-horizontu andozemí) nebo jeho spodek je minimálně 30 cm od povrchu. Na povrchu strukturních agregátů nejsou vytvořeny koloidní povlaky. Přechodné horizonty pod nebo nad luvickým Bt-horizontem a podzolovým Bs-horizontem se nepovažují za kambický diagnostický horizont.

· Bvs - kambický podzolový_- rezivě hnědý horizont s vyšším obsahem amorfního Fe. Významná je migrace Al, náznaky migrace Fe (u kryptopodzolů).

· Bvm - kambický pseudoglejový - přechodný horizont (k mramorovanému Bm -horizontu)

· Bvg - kambický oglejený - se slabými náznaky oglejení, které se projevují výskytem konkrecí, nevýrazných rezavých a šedých skvrn.

· Bvp - kambický pelosolový - vznikl zvětráváním zpevněného jílu, lupků. Má vysokou sorpční kapacitu a nasycenost. Na rozdíl od Bt - horizontu je jíl bobtnavý.

· Bca - kambický karbonátový - na svahovinách karbonátových hornin. Je neodvápněný, s neutrální až mírně alkalickou reakcí (někdy označen Bvc).

· Bvr - kambický rubefikovaný - červeně zbarvený horizont s výskytem volných krystalických kysličníků železa (většinou v důsledku starých, reliktních procesů).

Bva - kambický andozemní - (někdy označován Bn) - vyskytuje se v kombinaci s andickým Aa - horizontem, ale je menší mocnosti než Aa-horizont. Vzhledem k vysokému obsahu humusu (převážně nad 10 %) a k difuzní hranici s Aa-horizontem je nevýrazný a těžko odlišitelný od Aa-horizontu. Má vysoký podíl allofánů.

Bt - luvický (2) - horizont iluviální akumulace translokovaných koloidních složek, zejména jílových minerálů. Je mocný nejméně 15 cm. Na povrchu strukturních elementů se vytváří argilany. Jsou to povlaky orientovaných koloidů (někdy se tyto povlaky vytvářejí na povrchu elementárních částic, např. při lamelové akumulaci jílu na píscích, které pak tvoří arenické subtypy). Jílem obohacený Bt-horizont vznikající při lessivaci (illimerizaci) je zrnitostně jemnější a těžší, než ochuzený El-horizont nad ním ležící. U půd s obsahem jílu < 18 % v El-horizontu je zvýšení obsahu jílu v Bt-horizontu o > 3 % (je to kriterium pro arenické subtypy s lamelárním Bt-hor.). U půd s obsahem jílu 18 - 40 % v El-horizontu je zvýšení obsahu jílu v Bt-hor. o > 20 %. Koeficient texturní diferenciace má pak hodnotu vyšší jak 1,2. U půd s obsahem jílu v El-horizontu vyšším jak 40 % je zvýšení obsahu jílu v Bt-horizontu o 8 %.

Bth - organoluvický - se zvýšeným obsahem translokovaných organických koloidů tmavé barvy. Jsou vytvořeny tmavě šedé organoargilany (na rozdíl od hnědých argilanů v Bt-horizontu). Oproti Bt-horizontu má vyšší obsah humusu - zpravidla nad 0,5 %.

· Btg - luvický oglejený - s náznaky oglejení, které se projevují výskytem konkrecí, nevýrazných rezavých a šedých skvrn.

· Btm - luvický pseudoglejový - přechodný horizont (k maramorovanému Bm horizontu)

Bs - podzolový (3) Horizont akumulace translokovaných nízkomolekulárních organických látek, hliníku a železa. Je to výsledek procesu podzolizace, tj. peptizace humusu, uvolňování hliníku a příp. též železa, migrace tohoto materiálu perkolujícími vodami a jeho imobilizace a uložení. Podmínkami tohoto procesu jsou zkyselené půdy (v důsledku chudosti horniny, příp. vymytí bazí) na pHH2O < 5,0, tvorba kyselého surového humusu a promyvný typ vodního režimu. (Humuso)sesquiodový iluviální Bs-horizont má barvu oproti sousedním horizontům výrazněji rezivou. V jeho nadloží je eluviální Ep-horizont, který je vybělený nebo horizont s jeho znaky (vybělená zrna po translokovaných Fe2O3). Ve svrchní části Bs-horizontu se mohou vytvářet pevné železité kůry ortštejnové. Je to především v oblastech s letním prosycháním sola, kdy písčité částice jsou stmelovány hydroxydy Fe. Výskyt ortštejnových vrstev (i fosilních) je charakteristický u arenických podzolů. Podzolový Bs-horizont je bez koloidních povlaků na povrchu strukturních agregátů nebo v pórech.

Bhs - podzolový humusosesquioxydový - s akumulací translokovaných nízkomolekulárních látek a sesquioxydů. Bývá vytvořen v horní části B-horizontu a je humusem tmavě zbarvený. Pod ním bývá vlastní rezavý Bs-horizont.

Bsv - podzolový hnědorezivý - s náznaky kambického diagnostického horizontu v podzolovém Bs-horizontu (ve spodní části Bs-horizontu jsou jen znaky uvolňování železa, bez jeho migrace).

· Bsg - podzolový oglejený - s náznaky oglejení, které se projevují výskytem konkrecí, nevýrazných rezavých a šedých skvrn.

Bn - slancový (4)

Iluviální (peptizovaný) horizont s vysokou nasyceností sorpčního komplexu výměnným sodíkem v důsledku peptizace a translokace koloidů a lehkorozpustných solí z nadloží. Má větší mocnost jak 15 cm. Podobně jako u luvického Bt-horizontu je v něm zvýšen obsah jílnatých částic (< 0,001 mm). Alespoň v části horizontu má prizmatickou až sloupcovitou strukturu. V nadloží nemá odlišitelný eluviální horizont (nebo jeho znaky), ale humusoeluviální Ae-horizont s mocností do 10 cm, s alkalickou reakcí.

Bnd - slancový soloďový_- v nadloží jsou odlišitelné znaky eluviálního soloďového Es-horizontu.

Bm - mramorovaný (5)

Pseudoglejový horizont, který se tvoří při výrazném periodickém nasycení povrchovou vodou ve vrstvách se sníženou, resp. nízkou hydraulickou vodivostí. Střídáním redukčních procesů (v době zamokření horizontu stagnující vodou) a oxydačních procesů (při proudění okysličené vody a při vyschnutí) se vytváří barevně pestrý horizont, který má mocnost > 15 cm. V matrix se střídá dominantní rezavá barva (na těžších substrátech okrová barva) a šedá barva (až zelenošedá). Šedá barva má vysokou kontrastnost vůči difúzním akumulacím Fe-Mn. Uvedené barevné tóny v matrici převažují. Hnědá barva, hydromorfně nezměněná, v matrix chybí nebo zaujímá nejvýše 20 % plochy. Světle šedá barva je lokalizována na povrch stěn strukturních agregátů, převážně podél trhlin. Rezavá barva tvoří lem šedých partií a difúzní novotvary. V závislosti na zrnitosti a struktuře půdy se vyvíjí šedá matrix v síťovité, jazykovité (mrazové klíny) nebo skvrnité formě (na těžších substrátech). Bm-horizont má vyšší zastoupení amorfních oxydů a hydroxydů Fe jako u luvického Bt-hori zontu a kambického Bv-horizontu. Vyvíjí se zpravidla pod eluviálním pseudoglejovým En-horizontem, který je vybělený, s převahou šedé barvy, je lépe provzdušený, s vyšší hydraulickou vodivostí.

Bmt - mramorovaný luvický - vyvinul se hydrogenní transformací z luvického Bt-horizontu. Náznaky luvického diagnostického horizontu.

Bmv - mramorovaný kambický - vyvinul se hydrogenní transformací z kambického Bv-horizontu. Náznaky kambického diagnostického horizontu v hnědých partiích matrix, přičemž ty jsou barevně variabilní v závislosti na substrátu.

· Bmp - mramorovaný pelický - vznikl na jílovitých sedimentech (přechody do pelozemě).

Pozn.: Minimální náznaky diagnostického horizontu pro identifikaci pseudoglejových subtypů jsou:

zřetelná koncentrace oxydačních znaků, bez proniknutí celou masou strukturních elementů, s plošným obsahem v matrix nad 10 % v hloubce < 100 cm od povrchu (zbytek matrix hydromorfně nezměněný).

G - glejový (6)

Tvoří se v části pedónu s trvalým přebytkem podzemní vody a nedostatkem kyslíku. Zdrojem nadbytku půdní vody je nejčastěji vysoko položená hladina podzemní vody nebo stagnace prosakující srážkové vody na nepropustných půdních vrstvách. V půdě je nedostatek vzduchu, zpomalují se oxydační procesy, což vede k hromadění organických látek. Sloučeniny trojmocného železa barvy rezavé se redukují na sloučeniny dvojmocného železa. Ty mohou vytvářet alumosilikáty zelené barvy, případně modravé fosfáty a šedočerné sirníky. V horizontu je jen malé množství konkrecí a rezavých skvrn (ferranů) s různým stupněm kontrastnosti. Jsou převážně podélného tvaru okolo trhlin a rourkovité okolo kořenových kanálků. Obyčejně vyznívá směrem k povrchu prostřednictvím redukčně-oxydačního přechodného Gor-horizontu a glejového oxydačního Go-horizontu v přechodné horizonty (AGo, BGo). Směrem dolů bývá vytvořen přechodný CGo-horizont.

Gor - glejový oxydačně-redukční - přechodný subhorizont, redukčních procesů < 50 %.

Gr - glejový redukční - převažují redukční znaky. Více jak 50 % matrix je šedé, zelenošedé až modrošedé barvy. Téměř bez rezivých novotvarů. Pokud na zrnách písku nejsou vytvořeny povlaky, zbarvení může být odlišné.

Go - glejový oxydační - oxydačních procesů je > 50 %. Tvoří se v zóně kolísání hladiny podzemní vody. Vedle šedých redukovaných míst jsou četné rezivohnědé skvrny (ferrany).

Pozn.: Na styku se sousedními horizonty se mohou vytvořit přechodné horizonty s náznaky glejového diagnostického horizontu:

AGo, BGo, CGo - pokud je oxydačních procesů v matrix < 50

A(Go), B(Go, C(Go) - pokud je oxydačních procesů v matrix < 10 %

· Ge - glejový vybělený_- s výrazným vybělením. Bez rezivých partií, které se v důsledku laterárního proudění vody eluviovaly (hlavně u svahových hydromorfních půd).

· Gs - glejový s akumulací Fe - tvořen rezavými akumulacemi oxydů a hydratizovaných oxydů Fe nad hladinou podzemní vody nebo po usazení laterárně vyluhovaného Fe.

+ Gm - glejový mramorovaný - skvrnitý horizont s vysokou kontrastností šedé matice k difuznímu akumulovanému Fe

4. Jiné diagnostické horizonty

E - eluviální (vybělený) (1)

Převážně podpovrchový diagnostický horizont, ležící pod O-horizontem nebo A-horizontem (pokud jsou přítomné). Je světlejší barvy jako horizonty nad a pod ním ležící. Je ochuzený o vyluhované minerální a organické koloidy, sesquioxydy, soli nebo jejich kombinace. Chybí mu nebo má jen velmi tenké povlaky na pískových a prachových zrnech. Má sníženou sorpční kapacitu oproti horizontům nad a pod ním ležícím. Je nadložním horizontem luvického Bt-horizontu, podzolového Bs-horizontu, soloďového Bnd-horizontu nebo pseudoglejového Bm-horizontu nebo jejich nepropustné vrstvy (panu).

El - eluviální luvický - plavý

Ep - eluviální podzolový - výrazně vybělený

Es - eluviální soloďový

En - eluviální pseudoglejový

· _Ecn - eluviální pseudoglejový s výraznými konkrecemi

· _Ev - eluviální kambický - plavě hnědý

· _Eh - hydroeluviovaný laterárně s infiltrací humusu

· _Eg - hydroeluviovaný laterárně, vybílený nebo dekolorovaný

 

S - solončakový (2)

Horizont sekundárního obohacení lehce rozpustnými solemi opakovaným kapilárním zdvihem nebo záplavami a následným odpařením vysoce mineralizovaných vod. Má mocnost nad 15 cm, obsah ve vodě rozpustných solí nad 1 % (pokud je phH2O > 8,4, pak stačí obsah solí rozpustných ve vodě > 0,3 %). Na suchém povrchu strukturních agragátů se objevují výkvěty solí (hlavně při povrchu půdy).

r - rubefikovaný (3) - (jen ve vazbě na jiný horizont)

Nehodnotí se jako pravý diagnostický horizont. Tvoří zpravidla bazální část některých půdních jednotek. V symbolice horizontů se vyjadřuje přiřazením indexu "r" ke znaku příslušného horizontu (např. Bvr). Většinou je překrytý relativně tenkými vrstvami diluviálních i eolitických sedimentů. Hodnotí se jako reliktní rubefikovaný půdní sediment, na kterém se vyvíjí současné solum nebo jeho část. Rubefikované půdní jednotky se vyskytují nejen na těžších zvětralinách karbonátových a silikáto-karbonátových hornin, ale též na krystalických horninách aj. Jejich červená barva je podmíněna vysráženými oxydy železa (hlavně goelitu a hematitu) na jemných minerálních frakcích půdy. Obsah volného železa v nehumózní hmotě je vyšší jak 2,5 %.

· _f - fosilní (4) - (jen ve vazbě na jiný horizont)

Starý pohřbený horizont zakrytý mladším nadložním materiálem. Označuje se přiřazením indexu "f" ke znaku příslušného horizontu (např. pohřbený černozemní horizont - Amčf).

· _Ca - karbonátový (5) (kalcitový)

Horizont obohacený karbonáty. Obsahuje více jak 15 % CaCO3 + MgCO3. Vytváří se většinou v hloubce 95 - 135 cm. Je indikován relativním obohacením karbonáty ve frakci jílnatých částic (jako důsledek iluviální akumulace karbonátů u půd s dobrou drenáží). Jeho zbarvení je našedlé, bělavé až bílé. Vyskytuje se pod Amč nebo Bca-horizontem, příp. nad C-horizontem (někdy i uvnitř C-horizontu).

 

· _ca - horizont obsahující karbonáty (např. u kambické rendziny se vytváří karbonátový kambický Bvca-horizont).

· _g - oglejený (6) - (jen ve vazbě na jiný horizont)

Horizont s náznaky pseudoglejového procesu, který probíhá jen jako doprovodný proces jiného dominantního procesu, např. hnědnutí - Bvg, lessivace - Btg, podzolizace - Bsg.

 

5. Substrátové horizonty

Jsou tvořeny půdotvorným materiálem málo ovlivněným biologickou činností. Mají výrazně nižší stupeň zvětrávání a přeměn ve srovnání s nadložními horizonty. Mohou je tvořit i materiály sypké (písky, štěrky), jílovité apod.

C - matečná hornina (1)

Nepřemístěný horninový materiál, ze kterého vznikla minerální část půdy.

Cd - detritát matečné horniny

Někdy označen symbolem C1, C2, C3..., pokud je potřeba od sebe odlišit vrstvy s různým obsahem skeletu a jemnozemě, případně vrstvy s rozdílnou ulehlostí (kyprostí). Horizont fyzického zvětrávání horniny. Oproti nadložním horizontům se vyznačuje vyšším obsahem skeletu, sníženým obsahem až nedostatkem jílu a humusu. Je jen nepatrně ovlivněný biologickou činností. Vrchní vrstva C1 bývá často slehlá, větší plochý skelet v ní bývá orientován paralelně se svahem, delší osou po spádu a mívá na horní straně tzv. tapety, tvořené povlaky z jemnějšího materiálu. Hlubší vrstvy (C2, C3...) jsou zpravidla kypřejší, lépe propustné pro vodu. Společně tvoří tyto vrstvy tzv. bazální souvrství svahoviny (především u kambizemí), uložené nad vlastní matečnou horninou (horizont Cn).

Cn - vlastní matečná hornina

Hornina dosud podstatněji nepostižená zvětráváním (pevná hornina někdy označena: R).

Cr - rubefikovaná matečná hornina (hlavně na zvětralinách silikátových hornin - rotlém).

M - přemístěný půdotvorný substrát (2)

Substrát z přemístěných půdních materiálů, hlavně nivních a koluviálních. Jednotlivé vrstvy odlišné svými vlastnostmi je možno označovat M1, M2, M3 atd.

D - podložní hornina (3)

Někdy se pod horizontem C nebo M nachází jiná hornina nebo zemina, která se svým materiálem nezúčastnila tvorby půdy a má jiné vlastnosti než půdotvorný substrát, ze kterého vzniklo solum. Při případném střídání hornin nebo zemin je možno použít označení D1, D2, D3 atd.

Poznámky:

. Pro vyjádření přechodů mezi horizonty se užívá kombinace jejich symbolů. Např.: BC.

. Slabě vyvinuté (jen naznačené) horizonty nebo subhorizonty se uvádějí v závorce: Např.: Bv(g), (Ao).

. Při výraznějších rozdílech v rámci jednoho horizontu je možno vyčlenit subhorizont. Např. Bt1, Bt2.

. Genetická půdní hloubka je hloubka půdy, do níž zasahují půdotvorné procesy. Je to tedy hloubka půdy po substrátové horizonty (po horizont C, příp. M).

. Fyziologická půdní hloubka je hloubka půdy, do které mohou pronikat kořeny rostlin. Může být odlišná od genetické hloubky půdy.

FORMY NADLOŽNÍHO HUMUSU

Pro určení formy nadložního humusu je rozhodující charakter jednotlivých horizontů humusového profilu. Humusový profil tvoří horizonty nadložního humusu a pod nimi ležící humusový horizont.

nadložní humus mocnost horizonty nadlož.hum. humusový horizont

1. Mull (měl)

a. Pravý mull__ do 1 cm (Ol)-(Of) Am,Aa,Au,Al

Vzniká za velmi příznivých podmínek pro rozklad a transformaci organických zbytků. Tvoří se převážně pod listnatými a smíšenými porosty v mírném až teplém klimatu, za vyrovnaných podmínek vodního režimu, na půdách dostatečně hlubokých, dobře provzdušněných a zásobených živinami. Bohatá přízemní vegetace poskytuje snadno rozložitelné organické zbytky, které jsou zdrojem potravy pro dešťovky. Důsledkem intenzivní činnosti zooedafonu, bakterií a aktinomycét je rychlý rozklad a transformace organické hmoty. Vznikají především huminové kyseliny, které vytváří s minerálními koloidy značně stabilní humáty. Významně se uplatňují i koprogenní exkrementy, především dešťovek, které přispívají k tvorbě krupnaté až drobtovité struktury svrchní části humusového horizontu. Horizont opadanky Ol může v některé roční době chybět, pravidelně se vyskytuje v období pozdního podzimu. Horizont drti Of tvoří na povrchu půdy jen velmi slabou vrstvu promíšenou četnými exkrementy. Poměr C : N v něm bývá 8 - 12, pHH2O = 5,5 - 7.

b. Semimull 1 cm Ol-(Of) Au,Al

Vzniká na jílem chudších minerálních substrátech. Vytváří se méně humátů. Humusový horizont A je světlejší nebo méně mocný než u pravého mullu, bývá sušší, jeho struktura je jemnější. Koprogenní exkrementy jsou zřetelně menší, chybí větší dešťovky. Ve zvýšené míře se uplatňují členovci. Pokryvný humus je tvořen hlavně horizontem opadanky Ol, častěji se také vyskytuje horizont drti Of (do 1 cm mocnosti).

c. Vápnitý mull 1 cm Ol-Of) Au, Al

Vytváří se na karbonátových horninách, a to jako pravý mull nebo semimull. Humusový horizont A má vyšší obsah vápna a jsou v něm přítomny uhličitany. Má neutrální až alkalickou reakci a je více sorpčně nasycený.

d. Rašelinný

(slatinný) mull do 1 cm (Ol) At

Humusový horizont A má charakter kypré rašelinné (případně slatinné) zeminy nebo bahna. Je tmavý až černý. Pokryvný humus většinou chybí, někdy tvoří horizont opadanky Ol slabou vrstvu do mocnosti 1 cm.

e. Drnový mull 1-4 cm (Ol) Am,Aa,Au,Al

Povrch půdy se souvislým nebo rozvolněným krytem trav jejichž jemné kořínky hustě prorůstají horní část půdy a vytváří drn. Mezi trsy trav bývá uložena rychle se rozkládající opadanka. Horizont opadanky Ol však někdy chybí.

2. Moder

Je přechodnou formou nadložního humusu mezi mullem a morem.

a. Typický moder 2-3 cm Ol-Of-Oh Ao,Al

Vzniká za méně příznivých podmínek pro rozklad a transformaci organických látek než je tomu u mullu. Klima bývá vlhčí a chladnější, podmínky vodního režimu nebývají tak vyrovnané. Půdy jsou hůře zásobeny živinami, případně mají menší obsah jílu, jsou hůře provzdušené, organický opad je kyselejší. Transformace organických látek probíhá v kyselém prostředí za výrazné účasti půdní fauny. Dešťovky však chybí nebo jsou zastoupeny jen ojediněle. V malém množství se vyskytují hyfy hub. Mocnost pokryvného humusu se zvyšuje v důsledku mírně váznoucí humifikace. Pokryvný humus je tvořen horizontem opadanky Ol a slabším horizontem drti Of a horizontem měli Oh. Přechod horizontu Oh do humusového horizontu A je celkem plynulý. Podíl koprogenních elementů v Of- a Oh-horizontu je značný. Poměr C: N v Oh-horizontu bývá 12 - 15, pHH2O = 4,0 - 5,0.

b. Mullový moder 1-2 cm Ol-Of-(Oh) Al

Je přechodnou subformou k mullu. Významná je činnost zooedafonu. Projevuje se hojností koprogenních elementů, především v Oh- a A-horizontu. V menším množství se vyskytují dešťovky, hojní jsou členovci. Pod horizontem opadanky Ol je slabý horizont drti Of. Horizont měli Oh bývá velmi slabý a je často nesouvislý, případně chybí. Přechod do humusového horizontu A je velmi plynulý.

c. Vápnitý moder 1-2 cm Ol-Of-(Oh) Au,Al

Tvoří se na karbonátových horninách. Humifikačním procesem vznikají tmavě zbarvené humáty vápenaté. Pro nedostatek koloidního jílu bývá Oh- a A-horizont za sucha prašný. Má mírně kyselou až neutrální reakci. Horizont Oh někdy chybí.

d. Morový moder 2-4 cm Ol-Of-Oh Ao

Je přechodnou subformou k moru. Ve větším množství se vyskytují houbové hyfy. Opad mírně plstnatí a plesniví. Dešťovky zcela chybí. Kromě horizontu Ol a Of je dobře vytvořen horizont měli Oh, který je ostře oddělený od humusového horizontu A. V Oh-horizontu se nevyskytují vybělená minerální zrna.

e. Mocný morový moder 5-10 cm Ol-Of-Oh Ao

Vzniká v podmínkách ztíženého rozkladu a transformace organické hmoty, zejména vlivem větší humidity klimatu. S přibývající mocností nadložního humusu se většinou zvyšuje jeho kyselost a sorpční nenasycenost, zvětšuje se poměr C : N.

f. Rašelinný morový moder 3-6 cm Ol-Of-Oh At

Významně se uplatňuje rašelinění a hnilobné procesy. Hyfy hub se vyskytují jen ojediněle. Výrazně se zvyšuje mocnost měli. Pod pokryvným humusem je většinou zrašelinělý humusový horizont At.

g. Drnový moder 4-10 cm Ol-Of-(Oh) Ao

Povrch půdy s ± souvislým travním drnem, tvořeným především metlicí křivolakou nebo třtinou chloupkatou. Horizont měli bývá nezřetelný nebo chybí.

3. Mor (surový humus)

a. Typický mor 4-10 cm Ol-Of-Oh Ae

Vzniká za nepříznivých podmínek pro rozklad a transformaci organické hmoty. Častý je v horách s chladným a vlhkým klimatem, pod jehličnatými porosty s kyselým opadem jehličí, pod přízemní vegetací s kyselým opadem (borůvka, brusinka, vřes). Tvorba moru je zesilována chudým půdním podložím s nedostatkem bazí a jílu. Probíhá v silně kyselém prostředí. Na rozkladu organické hmoty se v rozhodující míře podílejí plísně a houby. Ze zooedafonu se ve větší míře vyskytují jen roztoči a chvostoskoci. Nenastává intenzivnější mísení rostlinných zbytků s minerální půdou. Procesy mineralizace a humifikace organických zbytků jsou značně omezené. Nadložní humus se hromadí ve zplstnatělé vrstvě propletené myceliemi plísní, hyfami hub a kořínky rostlin. Tuto vrstvu lze zpravidla odtrhnout v celých kusech od minerální půdy. Při částečném rozkladu opadu vznikají organické kyseliny, především fulvokyseliny. Ty spolu s dešťovou vodou (většinou okyselenou v důsledku emisí) pronikají do půdy a vyvolávají podzolizační proces. Mor je tvořen mocným horizontem opadanky Ol, v němž se někdy hromadí víceletý opad. Pod ním je mocný horizont drti Of. Horizont měli Oh je většinou méně mocný než horizonty Ol nebo Of, je ostře oddělený od humusového horizontu Ae. Poměr C : N v Ae-horizontu bývá > 15, v Oh-horizontu > 22 ( 30 - 40). Hodnoty pH H2O jsou velmi nízké, v Oh-horizontu ± 3,0 - 4,0.

b. Mělký mor 2-4 cm Ol-Of-Oh Ae

Všechny horizonty nadložního humusu mají malou mocnost. Horizont měli Oh obsahuje zřetelně vybělená minerální zrnka. Jeho přechod do Ae -horizontu je méně ostrý.

c. Drťový mor 4-10 cm Ol-Of-Oh Ae

Nejmocněji je vyvinut horizont drti Of. Horizont měli Oh bývá nevýrazný a dá se špatně odlišit od horizontu Of. Vyskytuje se spíše na sušších půdách.

d. Mělový mor 4-10 cm Ol-Of-Oh At, Ae

Nejmocněji je vyvinut horizont měli Oh. Bývá vlhký, mazlavý. Vyskytuje se především na stále vlhkých půdách, případně na půdách přechodně zamokřovaných.

e. Vápnitý mor 4-10 cm Ol-Of-Oh Al, Ao

Vyskytuje se na karbonátových horninách, v klimaticky sušších a teplejších oblastech. Hlavní příčinou váznoucího rozkladu organických látek je nedostatek vláhy a obtížná smočitelnost pokryvného humusu.

f. Suchý rašelinný mor 5-15 cm Ol-Of-Oh Ao

Vzniká především v teplejších a sušších oblastech na chudém půdním podloží s nedostatkem živin. Pokryvný humus je těžce rozložitelný, obtížně smočitelný. Má charakter suché rašeliny. Při tvorbě humusu se výrazně uplatňuje činnost hub. Jednotlivé částice opadanky a drti jsou pokryty houbovým pletivem. Suchý, práškovitý horizont měli Oh nasedá na minerální půdu.

g. Karbonizovaný mor 3-6 cm Ol-Of-Oh Ao

Vyskytuje se především v sušších a teplejších oblastech na chudém půdním podloží s nedostatkem živin. Vyznačuje se výraznou suchostí a naprostou nesmočitelností karbonizovaného nadložního humusu. Chybí povlaky houbových pletiv.

h. Mokrý rašelinný mor 5-15 cm Ol-Of-Oh Ae,At

Vzniká především v podmínkách střídavého zamokření půdy. Při rozkladu organické hmoty se výrazně uplatňují členovci, ale i houby a plísně. Horizont měli Oh je tmavý až černý, většinou mokrý, mazlavý. V anaerobní fázi rozkladu tu probíhají hnilobné procesy. Pro přízemní vegetaci je charakteristická borůvka a brusinka, příp. vlochyně a druhy vlhkých až mokrých a kyselých stanovišť. Pod pokryvným humusem je humusový horizont A.

i. Sfágnový rašelinný mor 5-13 cm Ol-Of-Oh T

Vzniká na trvale zamokřených půdách, kde převažuje rašeliništní půdotvorný proces. Pro něj je charakteristický silně zpomalený rozklad a humifikace organických látek v podmínkách přebytku vody a nedostatku atmosférického kyslíku. Probíhají pochody aerobně zoogenní i anaerobní. Značně se uplatňují houby, vyskytují se i členovci. V anaerobní fázi rozkladu nastávají hnilobné procesy. Přízemní vegetace je tvořena převážně rašeliníky a mechy. Pod pokryvným humusem většinou s mocným horizontem měli Oh se nachází vrstevnatá rašelina.

j. Drnový mor 10-15 cm Ol-Of-Oh Ao,Al

Povrch půdy s ± souvislým travním drnem, tvořeným především smilkou tuhou. Vyskytuje se hlavně v horských oblastech. Husté travní kořínky prostupují nadložním humusem a pronikají do humusového horizontu A, takže není vytvořen ostrý přechod mezi nadložním humusem a minerální půdou. Horizont A bývá dobře prohumózněný.

Variety moru:

U jednotlivých subforem moru je možno použít označení "dystrofický", pokud chceme zdůraznit mimořádně váznoucí humifikaci organických zbytků a ohrožení výživy porostů poruchou koloběhu živin.

4. Tanglový humus

Je humusovou formou subalpinských rendzinových půd na karbonátových horninách (vápencích a dolomitech). Z opadu kosodřeviny a odumřelých bylin a keřů se vytváří často mocný (>10 cm) nadložní humus, který připomíná mor. Není však extrémně kyselý a obsahuje značné množství exkrementů živočichů. Přechod mezi nadložním humusem a minerální půdou je pozvolný, horizont A je dobře prohumózněný.

 

Půdní kategorie: skupina typů, typ,

subtyp,varieta,forma sekvence horizontů.

 

A. SKUPINA PŮD INICIÁLNÍCH Primosoly a regosoly

Půdy s iniciálním půdotvorným procesem, který je tlumený či narušovaný půdotvornými faktory a podmínkami; nejsou zahrnuty půdy recentních aluvií. Půdy s ochrickým Ao-horizontem, případně s ochrickým slabě vyvinutým Aoj-horizontem, silikátovým až karbonátovým, bez dalších diagnostických horizontů.

LI - LITOZEM

Půdy s hloubkou do 10 cm na pevných a zpevněných silikátových až karbonátových horninách bez diagnostických horizontů, s výjimkou ochrického Ao-horizontu. Iniciální stadia lesních společenstev, velmi chudá, na vrcholech, strmých svazích.

LIm - typická Aoi-Cn, Aoi-Cd, Ao-Cn

variety:

LIq silikátová

LIc karbonátová - na karbonátových horninách

· LIb bazická - na bazických horninách (čediči, amfibolitu apod.)

RM - REGOZEM Ao-Cn, Ao-Cd

Půdy s orchickým Ao-horizontem nebo se slabě vyvinutým ochrickým Ao- horizontem, bez dalších diagnostických horizontů, na nezpevněných silikátových až karbonátových sedimentech, s výjimkou recentních aluvií. Podle mocnosti Ao-horizontu možno třídit na mělkou (do 30 cm) a hlubokou (nad 30 cm). Případné náznaky dalšího diagnostickéh horizontu se u regozemí nehodnotí. Pokud má půda vedle Ao-horizontu vyvinutý plný soubor diagnostických znaků dalšího diagnostického horizontu, řadí se do jiného příslušného půdního typu.

RMm_- typická

na nezpevněných, středně těžkých sedimentech (hlinitých, písčitohlinitých)

· _RMf - psefitická

na nezpevněných psefitických sedimentech (štěrkovitých, kamenitých, balvanitých), s různým stupněm opracování), s různou texturou jemnozemě (frakce > 2 mm nad 50 % v převážné části pedónu do 60 cm od povrchu). Půdy jsou nadměrně provzdušené (většinou chudší sutě), jsou silně ohrožené erozí.

RMa - arenická

na nezpevněných písčitých sedimentech (frakce 0,05 - 2 mm > 70 %, frakce < 0,001 mm pod 18 %., v převážné části pedónu do 60 cm od povrchu). Půdy jsou nadměrně provzdušené (většinou váté písky).

RMp - pelická

na nezpevněných jílovitých sedimentech (frakce < 0,001 mm nad 30 %, v převážné části pedónu do 60 cm od povrchu).

variety:

RMq - silikátová

RMc - karbonátová

formy:

RMr - morová

RMd - moderová

 

B. SKUPINA PŮD MELANICKÝCH Leptosoly

Půdy s drnovým půdotvorným procesem až po procesy akumulace a stabilizace humusu; nejsou zahrnuty půdy recentních aluvií. Půdy s melanickým Al-horizontem, silikátovým až karbonátovým, bez dalších diagnostických horizontů nebo jen s jejich náznaky, případně půdy s umbrickým Au-horizontem.

RN - RANKER

Půdy s melanickým silikátovým Al-horizontem, případně umbrickým Au-horizontem, mocnosti do 30 cm (u kyselých variet vyšších poloh může být jeho mocnost i větší), na převážně mělkých, silně skeletovitých zvětralinách pevných a zpevněných silikátových hornin. Obsah skeletu v půdě převážně vyšší jak 50 %. Půdy jsou kyselé, s nenasyceným sorpčním komplexem. Jsou nadměrně provzdušené, silně ohrožené erozí. Podíl organických látek v jemnozemi (do 20 cm hloubky) je 7 - 40 %.

RNm_- typický Al-C

bez dalších diagnostických horizontů nebo jejich náznaků. Vyskytuje se zejména na kamenitých a balvanitých sutích a hřebenech.

RNs_- sutový Al-C

se silně skeletovitým Al nebo Au-horizontem mocnosti nad 30 cm, s difuzním přechodem do C-horizontu, na kamenitých až balvanitých sutích. Infiltrací humusu do skeletovitého materiálu se tvoří až 80 cm hluboký humusový horizont. Suť někdy překrývá zeminu s příznivějšími vlastnostmi, do níž pronikají kořeny dřevin.

RNk - kambický Al-(Bv)-C

s náznaky kambického Bv-horizontu (do 10 cm mocnosti). Vyskytuje se zejména na zahliněných sutích.

RNn - andický Al(Aa)-C

s náznaky andického Aa-horizontu bez dalších diagnostických horizontů nebo jen s jejich náznaky.

RNz - podzolový Al-(Ae)-C, Al-(Bsv)-C

s náznaky kambického podzolového Bsv-horizontu (znaky částečného obohacení železem) nebo se znaky eluviace v A-horizontu (vybělená písková zrna v jemnozemi, zbavená obalů železa).

· _RNL - litický Al-Cn

s Al-horizontem velmi mělkým, většinou silně kamenitým. Vyskytuje se hlavně na hřebenech. Porosty jsou vzrůstu zakrslého.

variety:

RNa - kyselý

RNn - nasycený

RNp - podzolovaný - se slabými znaky eluviace v A-horizontu (část pískových zrn v jemnozemi je vybělená).

+ RNk - kambický

formy:

RNl - mulový

RNd - moderový

RNr - morový

 

RA - RENDZINA

Půdy s melanickým karbonátovým Alca-horizontem, příp. umbrickým Au-horizontem, na zvětralinách pevných a zpevněných karbonátových hornin, tj. hornin bohatých na bazické kationy (Ca, Mg), s obsahem CaCO3 nebo MgCO3 nad 75 % ve zvětralině C-horizontu. Typickými horninami jsou vápence, dolomity, sádrovce a jejich nečisté variety. Jsou charakteristické jednostrannou minerální bohatostí s nadbytkem Ca, Mg a nedostatkem dalších živin (hlavně K, P). Rendziny jsou převážně mělčí půdy (mají malý nerozpustný zbytek). Převážně nízká pórovitost a vysoká tvrdost hornin jsou příčinou skeletnatosti nad 30 % v profilu do 50 cm. Půdy jsou většinou nadměrně provzdušené, v létě prosychají, jsou ohroženy erozí. Struktura půdy je drobtovitá. Půdní reakce je neutrální nebo mírně alkalická. Úrodnost rendzin je celkově nízká.

RAm -typická Alca-Cd-Cn

bez dalších diagnostických horizontů nebo jejich náznaků, mocnost většinou nad 30 cm.

RAL - litická Alca-Cn

s nástupem pevné souvislé karbonátové horniny od 10 do 30 cm od povrchu. Vyskytuje se zejména na hřebenech. Úrodnost půdy je velmi nízká.

RAk - kambizemní Alca-(Bvca)-Cd

s náznaky kambického Bv-horizontu za přítomnosti uhličitanů. Znaky Bv-horizontu se projevují zvláště na vrstevnatých svahovinách i s cizí eolitickou příměsí. Oxydy Fe se barevně uplatňují i když je přítomen CaCO3 (často s charakterem až kalcitového horizontu). Výraznější znaky kambického horizontu jsou u variety vyluhované (RAvk), kde ve svrchní části Bvca-horizontu je mírně zvýšený obsah železa. Půda má příznivější vlastnosti než RAm, je hlubší, hlinitější, méně skeletovitá, méně vysýchavá.

RAo - organogenní (tanglová) Aue-C

s organogenním Ot-horizontem okyseleného nadložního (tanglového) humusu mocnosti > 10 cm na obvykle vyluhovaném umbrickém Aue-horizontu. Jen ve smrkovém a klečovém vegetačním stupni.

RAs - suťová Alca-C, Alca-(Bvca)-Cd

se silně skeletnatým (> 50 %) Al-horizontem mocnosti nad 30 cm, s difúzním přechodem do C-horizontu, na sutích. Infiltrací humusu do skeletovitého substrátu se tvoří až 80 cm hluboký Al-horizont, s celkově malým (v jemnozemi však často nad 30 %) podílem humusu s postupným vyzníváním. Obsah skeletu více jak 50 %. Suť někdy překrývá zeminu s příznivějšími vlastnostmi, do níž pronikají kořeny dřevin.

RAr - rubefikovaná Al-Cr

s melanickým Al-horizontem na rubefikovaných substrátech typu terrae calcis.

variety:

Rav - vyhluhovaná

svrchní část A-horizontu je již odvápněná, má kyselou reakci. Formou pokryvného humusu je převážně moder až surový moder. V důsledku příznivější půdní kyselosti pro dřeviny je půda většinou úrodnější, bývá i hlubší (60 - 90 cm).

+ RAk - kambická

formy:

RAh - akumulovaná

hlavně na koluviích v negativních tvarech terénu a na plochých úpatích svahů. Mívá větší mocnost Al-horizontu (> 30 cm) a menší množství skeletu (< 15 %).

· RAl - mullová

· RAd - moderová

PR - PARARENDZINA

Půdy s melanickým karbonátovým Al-horizontem, příp. umbrickým Au-horizontem na zvětralinách zpevněných karbonátovo-silikátových hornin (hlavně vápnité pískovce, štěrky, slepence a brekcie, dále vápnité břidlice a slíny a vápnité spraše). Oproti rendzinám mají pestřejší a příznivější zastoupení živin. Půdy jsou hlubší, jsou lépe vododržné, skeletu mají většinou pod 30 %. Patří sem i těžší půdy vzniklé z vápnitých jílů, jílovců, fylitů aj. Jsou většinou hlubší jak 15 cm. Pararendziny patří spíše k úrodnějším půdám.

PRm -typická Al-Cd

bez dalších diagnostických horizontů nebo jejich náznaků. Neodvápněná půda, výskyt hlavně v sušších oblastech (zhruba do 550 mm průměrných ročních srážek).

PRk - kambická Al-(Bvca)-Cd

s náznaky kambického Bv-horizontu za přítomnosti uhličitanů (pokud je Bv-horizont dekarbonizovaný, řadí se půda do kambizemě rendzinové). Půdy středně hluboké, zrnitostně těžší, neutrální až mírně alkalické reakce.

PRg - pseudoglejová Al-(Bm)-Cd

s náznaky mramorovaného pseudoglejového Bm-horizontu. Znaky oglejení v matrix 10-80 %

PRr - rubefikovaná Al-Cr

s melanickým Al-horizontem na rubefikovaných zvětralinách karbonátorovo-silikátových hornin červeně zbarvených.

· PRp - pelická Al-Cd, Al-M

na měkkých, nezpevněných horninách, hlavně na slínech a vápnitých jílech. Půda je převážně jílovitohlinitá, někdy fyziologicky mělká s nepropustnou spodinou. Často je oglejená.

+ PRL - litická Al-Cn

s nástupem vlastní matečné karbonáto-silikátové horniny od 10 do 30 cm od povrchu půdy. Vyskytuje se hlavně na skalnatých hřebenech a vrcholech. Úrodnost půdy je nízká.

+ PRa - arenická Al-Cd, Al-M

s texturně podmíněným projevem Al-horizontu za přítomnosti uhličitanu vápenatého. Vyskytuje se na písčitých karbonáto-silikátových substrátech, jako jsou vápenaté pískovce, spraší obohacené písky apod.

variety:

PRv - vyhluhovaná

vzniká po vymytí karbonátů z Al-horizontu. Reakce v Al.-horizontu je mírně kyselá. Forma nadložního humusu je zhoršená (až surový moder). Úrodnost půdy je většinou dobrá.

+ PRg - oglejená

+ PRk - kambická

formy:

PRe - erodovaná

PRrh - akumulovaná

· PRl - mullová

PR_d _- moderová

C. SKUPINA PŮD MOLICKÝCH

Půdy s procesem intenzivního hromadění a přeměny organických látek - humifikace zbytků hlavně stepní a lužní vegetace. Tím je podmíněn vznik molického Am-horizontu v podmínkách neprůsakového až periodicky průsakového vodního režimu. Půdy s dominantním molickým Am-horizontem (smonicovým Ams, černozemním Amč nebo černicovým Aml), které kromě možné přítomnosti glejového diagnostického horizontu nemají další diagnostické horizonty. Mohou být vytvořeny jen jejich náznaky.

a. Vertisoly

SA - SMONICE

Půdy s molickým smonicovým Ams-horizontem, na texturně těžkých substrátech (> 30 % částic < 0,001 mm v hloubce minim. 60 cm od povrchu). Jíly s polyedricko-prizmatickou strukturou, sorpčně nasycené, u nichž při střídání převlhčení a prosychání půdy dochází k jejímu bobtnání a smršťování. Do trhlin za sucha propadává humózní materiál, za vlhka se s půdou mísí a vznikají tak hluboké černé humózní horizonty. Rozšířeny jen v nejsušších rovinatých oblastech. Z jílových minerálů převažuje montmorillonit.

SAm - typická Ams-C, Ams-AC-C

bez dalších diagnostických horizontů.

variety:

SAc - karbonátová (nasycená)

formy:

SAe - erodovaná

SAh - akumulovaná

b. Černisoly

Půdy s mocným (> 30 cm) molickým Am-horizontem na karbonátových odvápněných substrátech. Vytvořily se ze čtyř hlavních typů substrátů: ze spraší, z hlinitých nivních sedimentů, z hlinitých písků až písčitých hlín a ze slínů.

ČM - ČERNOZEM

Půdy s molickým černozemním Amč-horizontem, obsahujícím v průměru ± 3 % humusu. Vyskytuje se v oblastech semiaridního až semihumidního podnebí s horkým létem a studenou zimou. Černozemě se vytvořily ve stepních a lesostepních oblastech pod travním porostem, nejčastěji na vápnitých spraších. Reakce půdy je většinou neutrální. Amč-horizont má nejčastěji hloubku 30 - 70 cm. Pod ním se zpravidla nachází karbonátový horizont Ca s výkvěty CaCO3, někdy s vápnitými konkrecemi, cicváry. V C-hor. jsou často krotoviny, tj. chodby a kruhovité otvory po stepních živočiších. Les se udržel jen na nepatrných plochách. Lesní porosty trpí nedostatkem vody. Půdy reliktního charakteru, vznikly v sušších, kontinentálnějších podmínkách než jsou dnešní.

ČMm - typická Amč-Ca-Cca

bez dalších diagnostických horizontů nebo jejich náznaků.

ČMa - arenická Amč-Cca

s texturně podmíněným projevem Amč-horizontu, který se vyvinul na písčitých substrátech.

ČMp - pelická Amč-Cca

s texturně podmíněným projevem Amč-horizontu, který se vyvinul na jílovitých substrátech bez vertických jevů.

· ČMl - luvická Amč-Bt-BC-Cca, Amč-Bt-Ca-Cca

s náznaky luvického diagnostického Bt-horizontu pod Amč-horizontem (minimálně koloidní povlaky v celém přechodném A/C horizontu). Amč-horizont bývá značně nebo úplně od vápněný. Spodina je silně ulehlá.

ČMc - černicová Amč-Amčg-CG, Amč-CG

s oxydačními znaky glejového diagnostického horizontu v C-horizontu do 120 cm (ferrany, noduly) v důsledku kapilárního zdvihu. Spodní část Amč-horizontu bývá oglejená. Půda je vysoce úrodná.

variety:

ČMC - karbonátová (nasycená)

formy:

ČMe - erodovaná

ČMh - akumulovaná

ČA - ČERNICE

Půdy s molickým černicovým Aml-horizontem. Půdotvorným substrátem jsou zpravidla aluviální sedimenty, často karbonátové, vždy sorpčně nasycené. Tvoří se zpravidla v širokých nivách řek s lužním půdotvorným procesem, kdy tvorba půdy je již méně rušena záplavami, hladina podzemní vody nemá velkévýkyvy a bývá 1 - 2 m pod povrchem. Někdy se černice vyskytují i v nealuviálních depresích, vyplněných deluviálními sedimenty (např. ČAa). Černicový Aml-horizont je > 30 cm mocný ( 40 - 100 cm), humózní (6 - 15 % humusu), ovlivněný spodní vodou. Bývá reliktního původu, vyvinul se z někdejších slatinných půd po jejich odvodnění. Je minerálně velice bohatý, neutrální až alkalické reakce, s nasyceným sorpčním komplexem, s dobrou strukturou. Hydromorfní znaky (Fe + Mn novotvary, zvýšený obsah humusu) i v AC a C-horizontu. Původním společenstvem je lužní les.

ČAm - typická Aml-AmlGo-Go-Gr

s oxydačními znaky glejového horizontu v A-horizontu a hlouběji. Glejový diagnostický horizont Gr je uložen hlouběji jak 100 cm, příp. chybí, když byla půda odvodněna (pak sekvence horiz.: Aml-ACg-Cg).

ČAa - arenická Aml-AmlGo-Go

s texturně podmíněným projevem diagnostického Aml-horizontu, který se vyvinul na písčitých substrátech (především hlinitých píscích).

ČAp - pelická Aml-Go-Gr

s texturně podmíněným projevem diagnostického Aml-horizontu, který se vyvinul na jílovitých substrátech bez vertických znaků. Obsahuje > 35 % jílu. Struktura půdy je méně příznivá.

ČAG_- glejová Aml-Go-Gr

s oxydačními znaky glejového horizontu v A-horizontu a s glejovým diagnostickým Gr-horizontem do 100 cm. Průměrné minimum hladiny podzemní vody do 100 cm od povrchu. Půda je zpravidla jílovitohlinitá.

ČAo - rašelinová Amt-Aml-Gr

se saprickým rašelinovým horizontem mocnosti za vlhka do 30 cm, nebo se zrašelinělým horizontem mocnosti do 50 cm na Aml-horizontu, nebo s přechodem do něj.

variety:

ČAc - karbonátová (nasycená)

formy:

ČAy - překrytá

D. SKUPINA PŮD ILLIMERICKÝCH Luvisoly

Půdy s procesem illimerizace (lessivace), který se projevuje translokací a akumulací koloidních jílovitých částic, některých volných sesquioxydů a různého podílu organických látek, v podmínkách průsakového nebo sezonně průsakového typu vodního režimu. Půdy translokační, s dominantním luvickým Bt-horizontem (mocnosti > 15 cm). Při translokaci jílu nedochází k jeho rozkladu (destrukci). Jako optimální pro průběh procesu illimerizace je pHH2O 6,5 - 5,5. Splavováním jílu se ochuzují svrchní půdní vrstvy a obohacují se spodní vrstvy pod nimi ležící. Illimerizaci podléhají hlavně půdy s dostatečným množstvím hlinitých částic (sprašové hlíny, polygenetické hlíny apod.), především v teplejších klimatických oblastech.

SM - ŠEDOZEM

Půdy s molickým černozemním Amč-horizontem s méně výrazným humusoeluviálním Ae-horizontem a s výrazným luvickým (organoluvickým) Bth-horizontem, s koloidními povlaky též v celém přechodném B/C horizontu. Přechodné půdy mezi černozeměmi a luvisoly v oblastech lesů lesostepní zóny v sousedství černozemí. Půdy jsou ještě sorpčně nasycené, s mírně kyselou reakcí.

SMm_- typická Amč-Ame-Bth-BC-C

bez dalších diagnostických horizontů, s intezivní lessivací.

· SMl - luvická Amč-Bth-BC-C

bez humusoeluviálního Ae-horizontu, s výrazným Bth-horizontem. Horizont Amč je sice mocný, ale slabší než u černozemí (20 - 35 cm).

formy:

SMe - erodovaná

SMh - akumulovaná

HM - HNĚDOZEM

Půdy s luvickým Bt-horizontem, pod ochrickým Ao-horizontem až melanickým Al-horizontem. Bez eluviálního E-horizontu. Lessivace je jen mírná. Půdotvorným substrátem je většinou spraš a sprašová hlína, někdy jemné váté písky, příp. polygenetické svahoviny. Hnědozemě vznikly pravděpodobně degradací černozemí. Při postupném zvlhčení a ochlazení klimatu byly původní lesostepi vystřídány lesem. Původní vegetaci tvořily doubravy a habrové doubravy. Půdy jsou hluboké, s malým množstvím skeletu. Jsou živinami dobře zásobené, ale poněkud vysychavé (zásoba vody je však vyšší než u černozemí). Reakce půdy je mírně kyselá až neutrální. Hodnota nasycenosti sorpčního komplexu > 60 - 70 %. Spodní části profilu bývají vápnité, s alkalickou reakcí. Významný typ nížin a plošin, zhruba do nadmořské výšky 400 m.

HMm_ - _typická Al-AB-Bt-BC-C

bez dalších podpovrchových diagnostických horizontů nebo jejich náznaků. Půda je převážně hlinitá. Humusový Al-horizont je kyprý, drobtovitý. Luvický Bt-horizont je mírně ulehlý až ulehlý, těžší, často má hrudkovitou až polyedrickou strukturu.

HMa - arenická Aol-Bt-C

s texturně podmíněným projevem luvického Bt-horizontu, který se vyvinul na písčitých substrátech (lamelární akumulace trasportovaných koloidů obalujících povrch elementárních částic, případně jejich souvislé povlaky).

HMl - luvická Al-Ale-Bt-C

s náznaky eluviálního diagnostického E-horizontu a s výrazným luvickým Bt-horizontem, který obsahuje až dvakrát tolik jílovitých částic jako Ale-horizont (koeficient texturní diferenciace 1,6 - 2,2).

HMg - pseudoglejová Al-Btg-Cg

s náznaky mramorovaného diagnostického Bm-horizontu (znaky oglejení v matrix 10-80 %). Luvický Bt-horizont je ulehlý, spodina je silně ulehlá. Rozšíření je v poněkud vlhčím klimatickém okrsku na méně propustných substrátech, v mírných sníženinách.

HMr - rubefikovaná Al-Bt-Cr-D

s luvickým Bt-horizontem na rubefikovaných vícečlenných substrátech (jíly z terrae calcis apod.).

variety:

HMg - oglejená

HMc - karbonátová

formy:

HMe - erodovaná

HMh - akumulovaná

LM - LUVIZEM

Půdy s eluviálním luvickým El-horizontem, pod ochrickým Ao-horizontem až melanickým Al-horizontem. Vyskytují se zejména v nížinných a pahorkatinných oblastech. Vytvořily se hlavně na sprašových materiálech (spraš, sprašová hlína, jemné váté písky) ale v podnebí poněkud humidnějším než u hnědozemí. Původním společenstvem byl listnatý les (tvořený hlavně dubem, bukem, habrem, lípou). Horizont Bt mívá až třikrát více jílu než El-horizont (koeficient texturní diferenciace B-horizontu > 2,2). Je málo propustný pro vodu a proto v půdě často vzniká oglejení. V Bt-horizontu jsou na plochách strukturních agregátů matně lesklé povlaky koloidů. Jsou to půdy kyselé až mírně kyselé (pHH2O je 4,5 - 6). Stupeň nasycení ve vymytých horizontech El zpravidla 30 - 50 %, v obohacených horizontech Bt ± 50 - 70 %. Luvický El-horizont bývá žlutavě až plavě zabarvený, je světlejší než Bt-horizont pod ním ležící. Luvizemě jsou dobře zásobeny živinami, hůře vodou (sušší oblasti). Mají méně příznivé fyzikální vlastnosti (jsou uléhavé). Vyskytují se v rovinatých terénech, na plochých úpatích svahů apod., nejvýše do 600 m n.m.

LMm - typická Aol-Bt-C

bez dalších podpovrchových horizontů nebo jejich náznaků s výjimkou rozptýlených znaků oglejení. Převažující formou nadložního humusu je mullový moder. Vyskytuje se především na odvápněných spraších a sprašových hlínách, převážně v nadm. výškách do 400 m.

LMa - arenická Aol-El-Bt-C

s texturně podmíněným projevem luvického Bt-horizontu, který se vyvinul na písčitých substrátech (lamelární akumulace translokovaných koloidů obalujících povrch elementárních částic, případně jejich souvislé povlaky).

LMz - podzolová Ao-Elp-Bt-C

s náznaky podzolizace v eluviálním E-horizontu (vedle ochuzení o jílovité částice také výraznější ochuzení o sesquioxydy, projevující se vybělením zrn, která jsou zbavena obalů hydroxydů železa). Častěji se vyskytuje na lehčích substrátech. Nasycenost sorpčního komplexu V < 30% (podle Mehlicha).

LMg - pseudoglejová Aol-El-Btg-C

s náznaky mramorovaného diagnostického Bm-horizontu (znaky oglejení v matrix 10-80 %). Těžší, méně propustný Btg-horizont, příp. Cg-horizont, je někdy i reliktní povahy (z tundrového období vývoje). Vyskytuje se především na polygenetických hlínách (svahové hlíny se sprašovou příměsí apod.). Převažující formou nadložního humusu je moder. Reakce půdy bývá kyselá, sorpční komplex je nenasycený. Půda je minerálně hůře zásobená, má nepříznivé fyzikální vlastnosti. Vyskytuje se i ve vyšších polohách (do 600 m).

LMr - rubefikovaná Al-El-Bt-Cr-D

s eluviálním El-horizontem a luvickým Bt-horizontem na vícečlenných rubefikovaných substrátech hlavně jíly z terrae calcis). Humusová forma bývá mull. Vyskytuje se hlavně v krasových oblastech. Úrodnost půdy je většinou dobrá.

variety:

LMa - kyselá (nasycená)

pHH2O_ve svrchních vrstvách půdy do 30 cm bývá 4,5 - 5,5. Humusová forma je mullový moder až moder.

LMg - oglejená Aol-El-Bt(g)-C

se znaky slabého oglejení v Bt-horizontu. Označení Bt(g)-horizont.

· LMp - podzolovaná

se slabýni náznaky pozolizace. Na lehčích substrátech (váté písky) se projevuje vybělením části zrn v ochrickém Ao-horizontu

formy:

LMe - erodovaná

LMh - akumulovaná Aol-El-Bt-M1-M2

LMy - překrytá Aol-El-Bt-C-D

s překryvem převážně sprašové hlíny mocnosti 30 - 80 cm. Ve spodině je zpravidla zvětralina kompaktní horniny, mohou to však být i nezpevněné horniny (jíly, štěrky). Sprašový překryv v porovnání se sousedními půdami (bez překryvu) zpravidla zlepšuje ekologické podmínky.

LMl - mullová

LMd - moderová

E. SKUPINA PŮD HNĚDÝCH

Půdy s převažujícím procesem hnědnutí (brunifikace) i alterace, oxydického zvětrávání prvotních minerálů, které obsahují dvou mocné železo. Uvolňují se sesquioxydy (Fe2O3, Al2O3) a současně se tvoří sekundární jílové minerály. Tím se obohacuje půdní hmota o jíl na místě jeho vzniku (proces zajílení). Uvolňování železa se výrazněji projeví až při poklesu pHH2O půdy pod hodnotu 7. Např. na karbonátových horninách nejdříve proběhne proces vymývání karbonátů (dekarbonizace) a teprve potom následuje proces hnědnutí. Půdy většinou obsahují skelet, který postupně zvětrává a uvolňují se z něho živiny, Fe a další látky. Půdy alterační, s dominantním kambickým Bv-horizontem.

a. Kambisoly

Půdy s hnědým kambickým Bv-horizontem či pelickým Bp-horizontem, převážně s ochrickým Ao-horizontem, s možností vytváření melanického Al-horizontu či umbrického Au-horizontu. Přechody mezi jednotlivými horizonty (A-B-C) jsou převážně pozvolné.

KM - KAMBIZEM

Vyskytuje se nejčastěji v mírně teplé, mírně vlhké oblasti, v pahorkatinách a vrchovinách, zhruba od nadmořské výšky 750 - 800 m, s průměrnou roční teplotou 6 - 9°C a s průměrným ročním úhrnem srážek 500 - 800 mm. Na bazických půdotvorních substrátech se kambizemě vyskytují i ve vyšších, chladnějších a vlhčích polohách. Původním společenstvem jsou listnaté a smíšené lesy (s převahou dubu, buku a jedle). Vznikly na velmi rozdílných horninách, převážně nekarbonátových. Nejčastěji jsou to zvětraliny pevných silikátových hornin. Půdotvorné substráty jsou zpravidla skeletnaté. Značně rozdílnou minerální bohatostí substrátu je podmíněn stupeň nasycenosti půd, a tím i jejich odolnost vůči okyselení a podzolizaci. V chladnějších polohách vrchovin s vyššími srážkami se zvyšuje obsah humusu a hloubka prohumóznění. Humus je však kyselejší. V sušších a teplejších polohách pahorkatin je akumulace humusu slabší v důsledku vyšší biologické činnosti a výraznější mineralizace humusu.

KMm - typická Aol-Bv-C

bez dalších diagnostických horizontů nebo jejich náznaků. Vznikla na nebazických matečných horninách. Nasycenost sorpčního komplexu je menší jak 50 %. Podle zásobenosti půdy živinami (především kationty Ca, Mg, Na, K) je možno vyčlenit subvariety:

· KMo - oligotrofní Ao-Bv-C

na minerálně chudých horninách (křemité žuly, ruly, svory, granulity apod.). Půda je převážně mělká až středně hluboká, hlinitopísčitá až písčitá, značně skeletovitá. Je světle zbarvená (okrově žlutá až žlutookrová). Ochrický Ao-horizont je málo mocný. Formou nadložního humusu je moder nebo morový moder (až mor). Půda je většinou středně až silně kyselá, sorpčně nenasycená (hodnota V < 30 %). Sorpční kapacita je nízká (hodnota T < 10).

· KMb - mezotrofní Aol-Bv-C

na horninách střední minerální síly (hrubozrnné žuly, granodiority, biotitické žuly a ruly, syenity apod.). Půda je převážně středně hluboká až hluboká, písčitohlinitá až hlinitopísčitá, tmavěji zbarvená (okrová až hnědookrová), s nižším podílem skeletu než u kambizemě oligotrofní. Humusový A-horizont bývá asi 10 cm mocný. Formou nadložního humusu bývá mullový moder (až moder). Příznivější je i nasycenost sorpčního komplexu (hodnota V ± 30 - 50 %) a sorpční kapacita. Poměrně příznivá je biologická půdní aktivita.

KMf - psefitická Aol-Bv-C-D

s texturně podmíněným projevem kambického Bv-horizontu, který se vyvinul na psefitických substrátech (v nichž převažuje frakce zrn nad 2 mm) s různou texturou jemnozemě. Hlavně na slepencích, štěrku a štěrkopísku, na brakteilech.

KMa - arenická Aol-Bv-C-D

s texturně podmíněným projevem kambickém Bv-horizontu, který se vyvinul na písčitých substrátech. Písková zrna jsou obalena volným Fe, kambický Bv-horizont má často nevýrazně lamelární charakter, je bez výrazné makrostruktury. Obsah humusu v A-horizontu je ± 1,5 %, v Bv-horizontu < 0,5 %. Obsah jílnatých částic je menší jak 15 %.

KMp - pelická Aol-Bvp-C

s texturně podmíněným projevem kambického Bv-horizontu, který se vyvinul na jílovitých substrátech. Hnědnutí je jen nepatrné. Povrch půdních agragátů je lesklý, má však stejnou barvu jako vnitřek agregátů, nemá nátekový charakter. Obsahuje > 30 % jílu, > 50 - 60 % jílnatých částic v Bv-horizontu.

KMv - rendzinová Al-Bv-Cca

s alternačními znaky v Bv-horizontu, podmíněnými převážně vyluhováním karbonátů v části pedonu pod A-horizontem. Někdy bývá vytvořen karbonátový Cca-horizont nebo jeho náznaky. Geneticky navazuje zejména na rendzinu vyluhovanou. Vyskytuje se hlavně ve vyšších polohách na karbonátovo-silikátových horninách. Hranice dekarbonizace může být též geologicky podmíněna. Hodnota pHH2O se většinou pohybuje v rozpětí 5,0 - 6,0.

KMe - eutrická Al-Bv-C

s výrazně vyvinutým, drobtovitým, sorpčně nasyceným melanickým Al-horizontem, nad kambickým diagnostickým Bv-horizontem na zvětralinách bazických hornin (hlavně bázická intrusiva - dibasy, čediče, melafyry a bazická metamorfika - amfibolity aj.). Nasycenost sorpčního komplexu V je 50 - 70 %, hodnota pHH2O ± 5,5 - 6,5. Formou pokryvného humusu je mull až mullový moder. Obsah humusu v Al-horizontu bývá 3 - 8 %, ve svrchní části Bv-horizontu 1 - 3 %. Poměr C : N bývá 10 - 11. Půda je tmavě zbarvena, poměr huminových kyselin a fulvokyselin je vyrovnaný. Je biologicky aktivní.

KMn - andická Aa-Bva-C

s náznaky andického diagnostického horizontu Aa nad výrazným kambickým Bv-horizontem (který je mocnější než Aa-horizont), s některými znaky kambického andozemního Bva-horizontu. Tvoří přechod k andozemi, ale podíl amorfní složky je menší. Vyskytuje se v neovulkanických pohořích na andezitových tufech. Velmi kvalitní půda s výborným fyzikálním stavem, s dostatkem živin i vody a zvýšeným obsahem humusu.

KMl - luvická Al-Bv-Bvt-C

s náznaky luvického diagnostického Bt-horizontu (do 15 cm mocnosti) v části Bv-horizontu. Vyskytuje se hlavně na sprašových překryvech slabších jak 30 cm, na mírných svazích až plošinách. Al-horizont je slabě ochuzen o jíl. Charakteristická je menší skeletnatost a větší vododržnost půdy.

KMg - pseudoglejová Al-Bvm-Cg, Al-Bv-Bvm-C

s náznaky mramorovaného diagnostického Bm-horizontu. Al-horizont bývá mocný nejvýše 10 cm. Příčinou přechodného zamokření je buď těžší zrnitost půdy a horší její propustnost pro vodu, nebo plochý, až pokleslý tvar terénu. Formou nadložního humusu je hlavně moder, půda je převážně kyselá.

KMr - rubefikovaná Al-Bv-Cr

s kambickým Bv-horizontem na rubefikovaných substrátech, hlavně zvětralinách silikátových hornin (braunlém, rotlém).

· KMy - rankerová Al-Bv-C

s kambickým Bv-horizontem ± 10 - 15 cm mocným. Diferenciačním znakem oproti ostatním subtypům kambizemě je vysoká skeletnatost půdy a druhotně pak nedostatek jemnozemě. Obsah skeletu v A-horizontu je vyšší jak 50 %. V důsledku toho půda má zhoršenou vododržnost a nižší jsou i zásoby živin. Mocnost A-horizontu je menší jak 30 cm. Formou pokryvného humusu bývá moder (mullový až morový). Přechod k rankeru kambizemnímu.

· KMG - glejová Al-Bv-Go

s kambickým Bv-horizontem ± 25 - 40 cm mocným. Pod ním leží nejméně 50 cm hluboko po povrchem půdy Go-horizont, vytvořený pod vlivem trvalé hladiny podzemní vody. Kyslíkem bohatá voda stékající po svazích nevyvolává v zrnitostně lehčí, převážně hlinitopísčité a kamenité půdě, redukční procesy, takže Gr-horizont není vytvořen. Vyskytuje se hlavně ve skloněných svahových úžlabinách s prameništi a potůčky.

KMd - dystrická Aoe-Bvs-Bv-C

s kambickým Bv-horizontem s náznaky podzolového horizontu Bs. Znaky eluviování v ochrickém Ao-horizontu. Projevují se vybělením části písčitých zrn, které byly zbaveny obalů hydroxydu železa. Horizont Bvs má rezavý nádech, je v něm zvýšené množství jílnatých součástí. Půda je silně kyselá, hodnoty pHH2O v Ao-horizontu se pohybují v rozpětí 3,5 - 4,5. Nasycenost sorpčního komplexu v Bvs-horizontu je nízká, hodnota V je ± < 30 %. I při silné kyselosti půdy je nasycenost sorpčního komplexu, především ionty Al, vyšší, než u kambizemě podzolové. Vytváří varietu oligotrofní i mezotrofní.

+ KMz - podzolová Aoe-Bvs-Bv-C

tvoří přechod k podzolům. Ochrický Ao-horizont nese znaky eluviování, které se projevují hlavně zesvětlením humusového horizontu. Kambický podzolový Bvs-horizont bývá rezivě hnědý, má vyšší obsah amorfního Fe a zhoršenou strukturu. Čím je stupeň podzolizace vyšší, tím větší jsou rozdíly mezi Bvs a Bv-horizontem. Půda je silně kyselá, výrazně sorpčně nenasycená. Formou nadložního humusu je obyčejně morový moder nebo mor.

variety:

KMn - nasycená

s nasyceným sorpčním komplexem (např. KMen - kambizem eutrofní).

KMa - kyselá

nasycenost sorpčního koplexu V je 30 - 50 %. Hodnota pHH2O bývá v rozmezí 4,8 - 5,5.

KMp - podzolovaná

se slabými náznaky eluviování v ochrickém Ao-horizontu, které se projeví vybělením části písčitých zrn.

· KMg - oglejená Al-Bv(g)-C

se znaky slabého oglejení v Bv-horizontu vyvolaného kyslíkem bohatou vodou stékající po svazích v dobře propustných půdách. Vyskytuje se hlavně ve skloněných svahových úžlabinách s prameništi a potůčky.

+ KMo - oligotrofní

+ KMb - mezotrofní

formy:

KMh - akumulovaná Aol-Bv-M1-M2

s akumulací koluviálního materiálu na úpatích svahů, v úžlabinách. Půdy většinou hlubší, hlinitější, s menším množstvím skeletu, ve spodině často ulehlé, někdy oglejené. Horizont Aol je většinou hlubší a lépe prohumózněný.

· KMe - erodovaná Aol-BvC-C

s větší skeletnatostí svrchních horizontů v důsledku odplavení jemnozemního podílu půdy erozí. Půda je mělčí, má snížený obsah humusu, živin a sníženou vododržnost. Vyskytuje se hlavně na příkrých až srázných svazích.

· KMl - mullová

· KMd - moderová

· KMr - morová

· PM - PELOZEM Ao-Bp-C

Půdy na těžkých, nezpevněných silikátových substrátech (jílovitých a hlinitojílovitých), které se vyznačují vysokou bobtnavostí při při přesycení vodou a smršťováním a tvorbou trhlin při periodickém vyschnutí půdy. Zastoupení jílovitých minerálů je velmi proměnlivé (hlavně illit, kaolinit, nepřevažuje montmorillonit). Vyskytují se v oblasti luvizemí a kambizemí. Jsou dobře zásobené živinami, nasycenost sorpčního komplexu je vysoká. Fyzikální vlastnosti pelozemí jsou velmi nepříznivé. Pelický kambický Bp-horizont obsahuje více jak 40 % jílu a více jak 60 - 70 % jílnatých částic. Matrix s pruhovitou stavbou a tlakovými separacemi uvnitř i na povrchu pedů. Pelozemě u nás nebyly mapovány. Byly vylišeny jen pelické subtypy, např. KMp - kambizem pelická.

b. Andisoly

Půdy na zvětralinách vulkanických hornin s převahou vitrických substancí.

AM - ANDOZEM

Půdy s andickým Aa-horizontem a kambickým andozemním Bva-horizontem. Humusový Aa-horizont je mocný, tmavě zbarvený. Výrazně dominuje a difúzně přechází do Bva-horizontu, který je rovněž značně tmavý. Někdy má charakter až přechodného A/C horizontu.

AMm - typická

bez dalších diagnostických horizontů nebo jejich náznaků. Půdotvorným substrátem je jemný bazický vulkanický popel s vysokým obsahem vulkanického skla (> 60 %). Úrodná půda výborných fyzikálních vlastností. Extrémně kyprá, s abnormálně vysokou sorpční kapacitou a vysokou vodní kapacitou.

variety:

AMn - nasycená

v polohách do 800 m n.m. Horizont Aa je 30 - 40 cm mocný, Bva-horizont 15 - 30 cm mocný.

AMa - kyselá

v polohách nad 800 m n.m. Nasycenost sorpčního komplexu V je nižší jak 50 %.

F. SKUPINA PŮD PODZOLOVÝCH Podzisol

Převažujícím půdotvorným procesem je podzolizace. Současně se uplatňuje proces hnědnutí (brunifikace). Výrazná je translokace a akumulace sesquioxydů a humusových látek. Půdy alteračně-translokační s dominantním podzolovým Bs-horizontem. Při podzolizaci dochází k hlubokému chemickému rozkladu minerální části půdy především vlivem kyselých humusových látek (fulvokyselin), k uvolnění sesquioxydů (Fe2O3, Al2O3) a k jejich přesunu z vrchní části půdy do spodní, kde se hromadí. Tento proces je vždy podmíněn silně kyselým nadložním humusem formy moru, příp. morového moderu). Ten se vytváří především v podmínkách humidního klimatu na zrnitostně lehčích půdách, hlavně ve smrkových lesích a v porostech kleči, dále pak v borových porostech na chudých substrátech, a to i v níže položených oblastech. Na tvorbě moru se významně podílí kyselá přízemní vegetace, především keříčky (borůvka, brusinka, vřes). V kyselém prostředí je výrazně snížena biologická aktivita půdy.

PZ - PODZOL

Půdy s ochuzeným podzolovým Ep-horizontem a obohaceným podzolovým Bs-horizontem, pod ochrickým Ao-horizontem, případně melanickým Al-horizontem. Humusové A-horizonty většinou nesou známky vybělení písčitých zrn (takže je možno označit za horizonty humuso-eluviální-Ae). Podzolový Bs-horizont se často diferencuje na svrchní tmavší vrstvu zbarvenou zvýšeným množstvím splaveného humusu, označenou jako Bhs-horizont (horizont podzolový humuso-sesquioxydový) a na vlastní rezivý Bs-horizont. Eluviální E-horizont je většinou světlý až popelavě šedý, silně až extrémně kyselý, ochuzený o jílnaté částice, humus i sesquioxydy. Má velmi nízkou nasycenost sorpčního komplexu a sorpční kapacitu, velmi nízkou zásobu živin. Iluviální podzolový Bs-horizont je většinou rezivý až rezivohnědý, obsahuje větší množství jílnatých částic, splavených sesquioxydů i humusu. Má přiznivější sorpční kapacitu a nasycenost sorpčního komplexu, jakož i zásobu živin. Celkově je sorpční komplex vždy nenasycený. Poměr C : N je nepříznivý (v Ae- horizontu 15 - 30). Produkční schopnost podzolů je většinou snížená nebo nízká.

PZm_- typický Ae-Ep-Bs-C

bez dalších podpovrchových diagnostických horizontů nebo jejich náznaků. Vyskytuje se na minerálně chudých horninách (kromě texturně lehkých substrátů) v pahorkatinách a vrchovinách. Druhotně vznikl na kyselých horninách degradací půdy vlivem smrkových a borových monokultur (vyvinul se z podzolové kambizemě). Formou pokryvného humusu je mor, zřídka morový moder. Hodnoty pHH2O v hlavní kořenové zóně ± 3,5 - 4,5. Horizont Bs obsahuje méně jak 2 % humusu, poměr C : N tu bývá 15. Podle stupně podzolizace lze vylišit:

PZM - mělce výrazný - Ep-horizont < 10 cm, Bs-horizont je obyčejně jen narezlý

PZS - středně výrazný - Ep-horizont 10 - 20 cm, Bs-horizont je výrazně rezivý

PZH - hluboce výrazný - Ep-horizont > 20 cm

PZa - arenický Ae-Ep-Bs-C

s texturně podmíněným projevem diagnostických horizontů, které se vyvinuly na minerálně chudých a texturně lehkých substrátech, jako jsou písky různého původu, křemencové svahoviny, štěrky, zvětralé pískovce, slepence, apod. Alespoň v části Bs-horizontu je zřetelná lamelární akumulace sesquioxydů, akumulace organických látek je méně výrazná nebo chybí. Hodnoty pHH2O v hlavní kořenové zóně bývají v rozpětí 3,0 - 4,0. Horizont Bs obsahuje méně jak 2 % humusu. Vyskytuje se převážně v nížinách, pahorkatinách a vrchovinách do 600 m n.m. Je typický pro bory a borové doubravy na píscích. Podle stupně podzolizace lze vylišit:

(PZa) (výrazný) Ae-Ep-Bs-C

podle mocnosti Ep-hor.: mělce - do 10 cm, středně - 10 - 30 cm, hluboce výrazný - více jak 30 cm (PZaM , PZaS, PZaH)

· PZaE - extrémní s ortštejnem Ae-Ep-Bsort-Bs-C

ve svrchní části Bs-horizontu vytvořen ortštejn - Bsort. Je to zatvrdlá vrstva, která vznikla (někdy reliktně) v extrémních podmínkách proplachu půdy atmosférickými srážkami vysrážením koloidního humusu, železa a hliníku a stmelením písčitých částic při proschnutí půdy v době letního sucha.

PZk - kambický Ae-(Ep)-Bsv-C

s podzolovým hnědorezivým Bsv-horizontem. Eluviální diagnostický horizont Ep je většinou nevýrazný, ve srovnání s Bsv-horizontem je vždy světlejší, není rezavý, ani popelavě šedý. V Ae-horizontu se nacházejí vybělená zrna, ochuzená o železo a koloidy. Hodnota pHH2O ve svrchní části půdy kolísá v rozsahu 4 - 4,5, stupeň nasycenosti sorpčního komplexu V je 5 - 15 %. V horských polohách nahražen kryptopodzolem. Druhotně vznikl na kyselých horninách degradací půdy vlivem monokultur jehličnanů.

· PZh - humusový Ae-Ep-Bhs-Bs-C

Podzolový Bs-horizont je většinou diferencován na výše ležící humusosesquioxydový horizont Bhs, který je několik cm mocný, tmavě zbarvený splaveným humusem (je často až černohnědý, někdy s fialovým nádechem) a na vlastní sesquioxydový Bs-horizont, který je světlejší, rezivý až okrově rezivý, kyprý, stále čerstvě vlhký, několik dm mocný. Eluviální Ep-horizont je podle stupně podzolizace různě mocný a je zbarven světle kávově hnědě (u mírných a středních podzolů) až popelavě šedé (u výrazných podzolů). Podle mocnosti Ep-horizont lze ještě rozlišit mělce (do 10 cm), středně (10 - 30 cm) a hluboce (nad 30 cm) výrazný podzol. Hodnoty pHH2O v hlavní kořenové zóně bývají 3,0 - 4,0. Horizont Bh obsahuje 7 - 30 % humusu. Poměr C : N je velmi nepříznivý (až 30). Formou pokryvného humusu je mor. Tvoří mocnou vrstvu (do15 cm), je stále vlhký, někdy zrašeliněný. Humusové podzoly vznikly na kyselých horninách v humidním klimatu horských poloh, kde převažují především smrkové porosty nebo smrkové porosty s příměsí buku a jedle, v nejvyšších polohách jsou porosty klečové. V nižších polohách (pod 800 - 900 m) se vyskytují jen zřídka, hlavně v blízkosti rašelin.

PZo - rašelinový Aet-Ep-Bs-Bs-C

s náznaky rašelinového diagnostického horizontu, mocnosti za vlhka více jak 15 cm. Je velmi silně kyselý, výrazně až extrémně nenasycený. Nejčastěji vzniká z humusového podzolu narůstáním vrstvy zrašeliněného moru.

· PZg - pseudoglejový Ae-Ep-Bsg-Cg

s podzolovým oglejeným Bsg-horizontem. Základní je podzolový půdotvorný proces. Pseudoglejový proces je jen doprovodný. Eluviální podzolový Ep-horizont je většinou výrazný, vybělený, iluviální Bsg-horizont má většinou jen nevýrazné rezivé skvrny a konkrece. Spodní část půdy bývá ulehlá. Oglejení má někdy reliktní charakter. Vyskytuje se převážně v plochém terénu.

· PZgk - pseudoglejový kaolinický Ae-Ep-Bsg-Cg

Vznikl většinou na zkaolinizovaných arkozách, rulách a žulách, na zajílených kaolinických píscích apod. Kaolinitem je půda zbarvena bělavě. Iluviální Bsg-horizont není proto rezivý, nýbrž šedobílý až bílý, je řídce rezivě skvrnitý, je slehlý, nepropustný. Půda je pro vysoký obsah toxického aktivního hliníku neúrodná. Původním společenstvem jsou převážně chudé bory.

PZG_- glejový Ae-Epg-Bsg G

s náznaky glejového diagnostického horizontu v podzolovém Bs-horizontu a v C-horizontu vlivem podzemní, nebo boční podpovrchové vrstevní vody. Základní je podzolový půdotvorný proces, glejový proces ve spodině půdy je doprovodný. Hladina podzemní vody je většinou níže jak 60 cm pod povrchem (60 - 90 cm). Během roku její výše kolísá, na jaře a na podzim vystupuje blíže k povrchu půdy. Spodní část půdy bývá ulehlá, nepropustná pro vodu. Vznik a tvorba glejového orizontu mívá reliktní charakter. Výskyt převážně na plošinách a plochých sníženinách.

+ _PZL - litický_ Ae-Ep-Bs-Cn

s nástupem pevné souvislé silikátové horniny od 10 do 30 cm od povrchu. Vyskytuje se na hřebenech a kupách, kde matečná hornina vystupuje blízko k povrchu půdy. Úrodnost je velmi nízká.

variety:

· PZM - mělce výrazný

· PZS - středně výrazný

· PZH- hluboce výrazný

· PZt - rašelinný - s méně mocnou vrstvou rašelinového T-horizontu (do 15 cm), příp. zrašelinělého Th-horizontu (do 25cm), nebo s mocným rašelinným morem

+ PZu - humozní

+ PZg - oglejený

formy:

· PZe - erodovaný

· PZd - drnový - svrchní část půdy je pokryta travním drnem, tvořeným v horách především smilkou tuhou.

· KP - KRYPTOPODZOL

Vedle procesu podzolizace se významně uplatňuje proces hnědnutí. Půdy s kambickým podzolovým Bvs-horizontem, pod ochrickým Ao-horizontem, příp. melanickým Al-horizontem s náznaky eluviování. Ty se projevují vybílením části zrn písku, které byly při podzolizačním procesu zbaveny obalů sesquioxydů. Není vytvořen iluviální Bs-horizont v pravém slova smyslu, který je typický pro podzoly. Nanejvýš jde o iluviální horizont hliníku a jeho komponentů. Migrace je v počátečním stadiu vývoje. V A-horizontu je obsah humusu 7 - 15 %, ve svrchní části B-horizontu 2 - 6 %. Poměr C : N je zhruba 15 - 17. Pokryvný humus formy moderu až moru je poměrně mocný. Akumulace humusu je oproti kambizemi výraznější v důsledku jeho vyšší kyselosti, snížené biologické činnosti, a tím i zhoršené mineralizaci organických látek. Fulvokyseliny převažují nad huminovými kyselinami. Přechod A-horizontu do Bvs-horizontu je difúzní. Bvs-horizont je zbarven rezivě okrově až rezivě hnědě, shora je tmavší. Velkou kyprost tomuto horizontu propůjčují zaoblené mikroagregáty velikosti cca 0,05 - 0,30 mm, které vznikly stmelením mikroskeletu velikosti hrubého prachu amorfními koloidy. Celkově jsou to půdy kypré, nejčastěji hlinitopísčité, středně hluboké až hluboké, skeletovité, příznivě vlhké. Kryptopodzoly se v horských oblastech stýkají s humusovými podzoly. Ty zaujímají většinou vlhčí a chladnější polohy a nad kryptopodzoly tvoří souvislé výškové pásmo. Kryptopodzoly se vytvořily v nižších horských polohách v nadmořských výškách od 750 až 800 m do ± 1 200 m, s průměrnou roční teplotou 1- 6°C a s průměrným ročním úhrnem srážek 800 - 1 200 mm. Vznikly pod smíšenými porosty s převahou buku, smrku a jedle. Kryptopodzoly tvoří souvislé pásmo navazující na níže položené pásmo kambizemí.

· KPm - typický

bez dalších podpovrchových diagnostických horizontů nebo jejich náznaků. Podle zásobenosti půdy živinami je možno vyčlenit subvariety:

· KPo- oligotrofní Ae-Bvs-C

na minerálně chudých horninách (křemité žuly, ruly, svory, granulity apod.). Půda je převážně středně hluboká, hlinitopísčitá, značně skeletovitá. Barva půdy je převážně světle rezivě okrová. Půda je výrazně sorpčně nenasycená (V < 15 %), je silně kyselá (pH 3,5 - 4,5). Formou nadložního humusu je převážně morový moder.

· KPb- mezotrofní Ae-Bvs-C

na horninách střední minerální síly až minerálně bohatých (subvarieta mezo-eubazická). Vlivem humidního klimatu je sorpční komplex nenasycený (hodnota V převážně < 30 %), půda je silně kyselá až kyselá (pH 4,5 - 5,0). Barva půdy je rezivě okrová až tmavě rezivě okrově hnědá. Půda je středně hluboká až hluboká, příznivě vlhká, hlinitopísčitá až písčitohlinitá.

· KPy - rankrový Ae-Bvs-C

Diferenciačním znakem je vysoká skeletnatost půdy, obsah skeletu v Ae-horizontu je vyšší jak 50 %. Horizont Bvs je mocnější než A-horizont, neznatelně přechází do C-horizontu.

· KPg - pseudoglejový Ae-Bvg-Cg

s náznaky mramorového diagnostického horizontu Bm. Příčinou přechodného zamokření je buď těžší zrnitost půdy, nebo plochý až mírně pokleslý tvar terénu a kyslíkem bohatá voda stékající po svazích.

· KPG_- glejový Ae-Bvs-Go

s kambickým podzolovým Bvs-horizontem, pod nímž leží nejméně 50 cm hluboko pod povrchem půdy Go-horizont, vytvořený pod vlivem trvalé hladiny podzemní vody, která je většinou bohatá kyslíkem a stéká po bocích úžlabin.

variety:

KPt - rašelinný

s méně mocnou vrstvou rašelinného T-horizontu (do 15 cm), příp. zrašelinělého Th-horizontu (do 25 cm), nebo s mocným rašelinným morem

• KPo - oligotrofní

• KPb - mezotrofní

+ KPg - oglejený

+ KP h - humozní

formy:

• KP h - akumulovaný Ae-Bvs-M1-M2

s akumulací koluviálního materiálu na úpatích svahů, v úžlabinách. Půdy většinou hlubší, hlinitější, s menším množstvím skeletu, ve spodině často ulehlé, někdy oglejené.

• KP e - erodovaný Ae-BvsC-C

s větší skeletnatostí svrchních horizontů v důsledku odplavení jemnozemního podílu půdy erozí. Půda je mělčí, má snížený obsah humusu a živin, sníženou vododržnost.

• KP r - morový

• KP d - moderový

G. SKUPINA PŮD HYDROMORFNÍCH

Půdy s hydromorfním půdotvorným procesem, probíhajícím pod dlouhodobým vlivem zvýšení půdní vlhkosti za nedostatku kyslíku v půdní hmotě. Půdy s dominantním mramorovaným Bm-horizontem nebo glejovým Gr-horizontem, nebo také rašelinovým T-horizontem.

a. Stagnosoly

PG - PSEUDOGLEJ

Půdy s mramorovaným pseudoglejovým Bm-horizontem, který se vyvinul následkem přítomnosti vrstvy se sníženou drenážní schopností. Leží pod ochrickým Ao-horizontem nebo melanickým Al-horizontem, případně (a to nejčastěji) pod eluviálním En-horizontem. Vzniká pseudoglejovým půdotvorným procesem, pro který je charakteristické časté střídání silného provlhčení a vysýchání v horní části půdy vlivem zasakující srážkové vody, která se zadržuje na níže ležící nepropustné vrstvě nebo horizontu. Nepropustná vrstva vznikla dvojím způsobem. Buď jako následek procesu luvizace, při které se částice jílu, vyplavené ze svrchních vrstev půdy, akumulují níže a vytváří vrstvu těžce propustnou pro vodu (luvizemní pseudogleje). Nebo vznikla geologickými pochody, při kterých byl na jílovitý sediment uložen zrnitostně lehčí materiál, např. sprašová hlína. Pseudogleje na dvoučlenných matečných horninách jsou častější (primární pseudogleje). Za převhlčení se v půdě mobilizuje Fe, Mn a Al vlivem fulvokyselin, uvolňovaných z nadložního humusu (především moru a morového moderu). Dochází k jejich migraci, k odbarvení či vybělení půdní hmoty, především na stěnách trhlinek, chodeb po kořenech apod., za prosychání půdy pak k vysrážení sloučenin uvedených prvků. Tím vzniká skvrnitost (mramorování) půdního profilu. U pseudoglejového půdotvorného procesu převažuje přeměna látek a změna jejich rozmístění na malém prostoru (zatímco u glejového procesu dochází k látkovému transportu na větší vzdálenosti). Eluviální pseudoglejový En-horizont je vždy světlejší barvy, u výrazně vybělených horizontů až popelavě šedé barvy. Tvoří se v něm často drobné rezivě až černavě hnědé novotvary - konkrece, bročky, v nichž je koncentrováno Fe a Mn. Jsou barevně ostře odděleny od vyběleného okolí. En-horizont někdy může být nevýrazně žlutě až rezivě hnědě skvrnitý. Bezprostředně pod A- nebo Ae-horizontem se někdy vytváří tmavě šedě (až namodrale) zbarvený Enh-horizont s infiltrovaným humusem. Mramorový Bm-horizont je při dostatečném stupni vývoje charakteristický střídáním světlých, rezivých a hnědých partií. Pestrobarevnost je výsledkem procesu mobilizace Fe a Mn, jejich redukce při převlhčení a oxydace při vysušení. Při menším převlhčení zůstává střed půdních agregátů hnědý, při větším převlhčení se barva mění na rezivou až černošedou. Povrch agregátů je vysvětlený až bělavě šedý. Pokud se v Bm-horizontu uplatňuje či uplatňoval režim výrazného střídání vlhkosti, vyskytují se v něm konkrece. U pseudoglejů (hlavně v nižších polohách) převažují během roku sušší půdní stavy. Proschnutí půdy bývá spojeno s jejím zatvrdnutím (zvláště ve svrchní části). Pseudogleje se vyskytují na rovinách, plošinách, mírně skloněných úpatích svahů, v plochých úžlabinách a pokleslinách terénu.

PGm - typický Al-En-Bm-BCg-D

s mramorovaným diagnostickým Bm-horizontem vyvinutým v důsledku litogenně podmíněné texturní diferenciace (dvousubstrátová půda). Vrstva lehčí zeminy (hlinité až jílovitohlinité) bývá 20 - 50 cm mocná. Nepropustnou vrstvu vytvářejí často jíly (písčité až hlinité). Intenzita vybělení eluviálního En-horizontu se zvyšuje na chudých, extrémně kyselých písčitých půdách s výraznými vlhkostními změnami. Formou nadložního humusu je převážně morový moder až mor.

PGl - luvický Al-En-Bmt-C

s mramorovaným diagnostickým Bmt-horizontem, který se vyvinul v důsledku pedogenně podmíněné texturní diferenciace. Formou nadložního humusu je moder až morový moder. Bmt-horizont bývá jazykovitě skvrnitý. Vyskytuje se hlavně na sprašových a polygenetických hlínách.

+ _PGw - hydroeluviovaný Alg-Eh-Bm-BCg-D

s laterálně hydroeluviovaným Bh-horizontem s infiltrací humusu nebo s vybíleným laterálně hydroeluviovaným Eg-horizontem. V eluviálnícm horizontu chybí nodulární novotvatry. Vyskytuje se hlavně na bazích svahů a v plochých údolích s bočním pohybem podzemních vod, které jsou v období vlhka přechodně zadržovány špatně propustným Bm-horizontem.

• PGz - podzolový Ae-EpEn-Bm-D

s náznaky eluviálního podzolového Ep-horizontu a humusoeluviálního Ae-horizontu. Základní je pseudoglejový půdotvorný proces, podzolový proces je doprovodný. Vyskytuje se především na extrémně kyselých, živinami velmi chudých, zrnitostně lehčích půdách s jílovitým podložím (někdy kaolinitickým). Formou nadložního humusu je mor.

• PGp - pelický Al-En-Bmp-BDg

s obsahem jílu v Bmp-horizontu > 35 %, s charakteristickým střídáním šedých a okrových partií s difúzními i ostrými přechody. Charakteristická skvrnitost Bmp horizontu je výrazná zvláště u jílovitých tercierních substrátů, překrytých často sprašovými hlínami (dvousubstrátové půdy).

PGt - stagnoglejový (trvalé zamokření) Alg-Eg-Bm-Dg

se stagnoglejovými znaky, jimiž jsou: Zamokření povrchových horizontů včetně A-horizontu je téměř trvalé v důsledku stagnující vody na nepropustném podloží. V těchto horizontech dominuje šedorezavá skvrnitost nad obsahem nodulů. Formou nadložního humusu je morový moder až mor, někdy s přechody do rašelinového horizontu (do 15 cm mocnosti). Půda je většinou silně kyselá, méně produktivní. Vyskytuje se zpravidla v humidnějších, výše položených oblastech.

PG G - glejový Alg-Eg-Bm-Gr

s mramorovaným diagnostickým Bm-horizontem a pod ním ležícím glejovým diagnostickým Gr-horizontem do 100 cm od povrchu

PGo- rašelinový At-Eg-Bm-Dg

s rašelinovým horizontem mocnosti za vlhka do 30 cm, resp. se zrašelinělým horizontem, mocnosti za vlhka do 50 cm nad Bm-horizontem. Přesycení svrchní části půdy srážkovou vodou; podloží je nepropustné.

• PGk - kambický Al-En-Bmv-Cg

s mramorovaným kambickým Bmv-horizontem pod méně vyvinutým pseudoglejovým En-horizontem. Bmv-horizont bývá světle až žlutavě hnědý, nepříliš výrazně mramorovaný. Kambický pseudoglej tvoří přechod od pseudogleje ke kambizemi (bližší je pseudogleji).

+ PGa - arenický Al-En-Bm-D1-D2

s texturovaně podmíněným diagnostických horizontů, které se vyvinuly na minerálně chudých a texturně lehkých materiálech. Jsou to především pískovce a písky různého genetického původu. Písek je většinou jílnatě zakalený až jílovitohlinitý, ve spodině půdy bývá vytvořena špatně propustná vrstva, případně písčitá půda nasedá na jílovité sedimenty.

PGr - rubefikovaný Al-En-Bmr-Dgr

s rubefikovaným Bmr-horizontem na rubefikovaných jílovitých až hlinitých substrátech převážně křídového stáří, vzniklých kaolinitickým, příp. lateritickým zvětráváním.

variety:

• PGzk - podzolový, var. kaolinický, (kyselý)

s Bm-horizontem šedobíle až bíle zbarveným kaolinitem. Rezivé skvrny se vyskytují jen řídce. Horizont je silně slehlý, nepropustný. Vyskytuje se především na křídových jílovitých sedimentech, na zkaolinizovaných jemnozrnných pískovcích apod.

PGn - nasycený

na hlínách dobře zásobených živinami, zejména bázemi

• PGw - hydroeluviovaný

s laterárním pohybem vody na mírných svazích. V důsledku toho dochází v půdním profilu k bočnímu transportu některých látek (např. Fe) a k rozpuštění konkrecí v En-horizontu.

• PGc - karbonátový - s obsahem karbonátů v půdním profilu

• PGu - humózní

s mocnějším a tmavším Al-horizontem (10 - 25 cm) a příznivější formou nadložního humusu (moder, mullový moder)

• PG tu - rašelinohumozní

formy:

• PG l - mullový

• PG d - moderový

• PG r - morový

PGe - erodovaný

PG h - akumulovbaný

PG y - překrytý

b. Glejsoly

GL - GLEJ

Půdy s (hydrogenním) ochrickým Ao-horizontem až melanickým Al-horizontem ležícím na glejovém diagnostickém Gr-horizontu, a to buď přímo nebo na jeho redukčně oxydační zóně, Gro-horizontu, který pak přechází do Gr-horizontu. Vzniká glejovým půdotvorným procesem, pro který je charakteristické stálé zamokření celého půdního profilu, nebo alespoň jeho spodní části (minimálně výše než 80 cm pod povrchem) podzemní vodou. Vlivem nadbytku vody v půdě se zpomalují oxydační procesy, což může vyvolat hromadění organických látek v půdě a hromadění nadložního humusu, příp. jeho rašelinění. Redukční procesy jsou rozvíjeny mikroorganismy, které při dýchání odebírají kyslík z minerálních látek schopných redukce (sloučeniny Fe, Mn, S). Ionty dvoumocného železa mohou vytvářet s hliníkem a kyselinou křemičitou druhotné alumosilikáty zelené barvy. S fosforem vytváří modře zbarvený fosfát a se sírou šedočerný sirník. Tyto sloučeniny pak propůjčují glejům šedomodré nebo šedozelené zbarvení. Šedé zbarvení způsobuje i splavený humus. V subhorizontu Gr převládá zelenavé a modravé zbarvení. Je tu velmi málo rezivých skvrn. V subhorizontu Go (případně Gro) dochází v sušším období k vyloučení reoxydovaného železa a manganu ve formě rezivých novotvarů - konkrecí a sraženin kolem chodeb kořání a v trhlinách. Jsou tu hromaděny i produkty vzestupné translokace. Půdní profily glejů jsou zrnitostně značně heterogenní, jsou často vrstevnaté. Vyskytují se na půdách písčitých, hlinitých i jílovitých, a to nejčastěji v mělkých terénních depresích nebo na rovinách v blízkosti rybníků a vodních toků, v plochých úžlabinách, v blízkosti rašelin.

GLm - typický Alg-Go-Gr

bez dalších diagnostických horizontů nebo jejich náznaků. Hladina podzemní vody klesá zřídka hlouběji jak 20 cm pod povrch. Skoro celý půdní profil zaujímá Gr-horizont, Go-horizont je jen slabě vyvinutý (několik cm) nebo i chybí. Podle formy nadložního humusu je možno vylišit:

• GLm l - mullový

humusovou formou je mull. Poměrně mocný Al-horizont (> 30 cm) je vlhký (není trvale zamokřený), kyprý, většinou hlinitý nebo písčitohlinitý, dobře zásobený živinami, sorpční kapacita je vysoká. Vyskytuje se často v blízkosti vodních toků.

• GLm d - moderový

humusovou formou je málo mocný mullový moder nebo moder. Méně mocný Al-horizont (do 30 cm) je světlejší, méně kyprý, hůře zásobený živinami, sorpčně nenasycený. Vyskytuje se převážně v úžlabinách protékaných potoky.

• GLmr - morový Aog-Go-Gr

humusovou formou je mor, většinou s dosti mocným zrašelinělým horizontem měli. Bývá silně kyselý a sorpčně nenasycený.

GLo - rašelinový T-AtG-G

s rašelinovým horizontem mocnosti za vlhka do 30 cm nebo se zrašelinělým horizontem mocnosti za vlhka do 50 cm na glejovém diagnostickém horizontu. Profil je plně nasycený vodou po celý rok. Rašelinový T-hor. nebo zrašelinělý Th-horizont často plynule přechází do mokrého zrašelinělého AtG-horizontu. Chybí oxydační Go-horizont, nebo je jen v nejhořejší části glejového horizontu naznačen (rezivé skvrny).

• GLk - kambický Al-Bvg-Go-Gr, Al-Bvg,Go

s vyvinutým kambickým Bv-horizontem 10 - 25 cm mocným, většinou oglejeným (Bvg-hor.). Pod ním leží buď přechodný Bvg/Go horizont s rezivými skvrnami, nebo dobře vyvinutý Go-horizont, který bývá na svazích eluviovaný laterární vodou stékající po svazích dolů. Ve svahových úžlabinách s potůčky a prameništi se vytvořily přechody ke glejové kambizemi. Na plošinách a velmi mírných svazích s překryvy sprašových nebo svahových hlín bývá vytvořen pod Go-horizontem ještě Gr-horizont.

• GLz - podzolový Aeg-Epg-BsGo-Gr

s vyvinutým eluviálním podzolovým horizontem Ep, který nese znaky oglejení (Epg-hor.). Pod ním je přechodný BsGo-horizont a redukční Gr-horizont. Hladina podzemní vody je většinou 40 - 60 cm pod povrchem půdy, glejový proces převažuje nad podzolovým procesem. Tvoří se na minerálně slabších horninách, většinou zrnitostně lehčích. Formou pokryvného humusu je většinou mor, pokryvný humus je často zrašelinělý.

• GLg - pseudoglejový Alg-Eng-Go-Gr

s vyvinutým, převážně písčitohlinitým až hlinitým eluviálním pseudoglejovým En-horizontem, který bývá laterárně eluviovaný pohybující se okysličenou vodou. Většinou je vyvinut oxydační subhorizont Go a pod ním redukční Gr-horizont. Půda je většinou mírně kyselá, má vysokou sorpční kapacitu, je dobře zásobená živinami. Převažující humusovou formou je mull až mullový moder.

GLa - arenický Aog-Go-Gr

s texturně podmíněným projevem glejového horizontu na písčitých substrátech (bez jílovité spodiny). Pro nevýrazné morfologické znaky Gr-horizontu na texturně lehkých substrátech (barva) je možno subtyp identifikovat podle charakteru hydrogenního A-horizontu a podle průměrného minima hladiny podzemní vody do 50 cm od povrchu. Vyskytuje se v rovinách, terénních depresích.

• GLp - pelický Alg-Go-Gr

s texturně podmíněným projevem glejového horizontu na jílovitých a jílovitohlinitých substrátech, které se vyznačují nepříznivými fyzikálními vlastnostmi (nepropustnost, bobtnavost, při vyschnutí smršťování půdy). Zpravidla vytvořen Go a Gr-horizont.

+ GLB - zbahnělý Al-Go-Gr

Hladina podzemní vody trvale dosahuje k povrchu půdy a periodicky nad něj vystupuje. Poměrně hluboký Al-horizont je tmavě šedě až černavě zbarvený, je zbahnělý, živinami dobře zásobený. Má vysokou sorpční kapacitu. Charakteristickým projevem je anaerobní rozklad a hnití organických látek. Vyskytuje se ve starých korytech meandrujících řek a potoků, na mělkých březích rybníků. Přirozeným společenstvem jsou olšiny.

• GL t - rašelinný

s méně mocnou vrstvou rašelinového T-horizontu (do 15 cm) nebo s mocným rašelinným morem.

• GL u - humózní

s mocnějším a tmavším Alg-horizontem ( ± 10-25 cm)a s příznivější formou nadložního humusu.

+ GL tu - rašelinohumozní

+ _GLw - hydroeluviovaný Alg-Eh-G

s laterálně vyluhovaným Eh-horizontem s infiltrací humusu nebo s vybíleným, laterálně hydroeluviovaným Eg-horizontem. V eluviálním horizontu nejsou vytvořeny nodulární novotvary. Důsledkem bočního proudění podzemní vody může být i vznik glejového vyběleného horizontu Ge, který je bez rezivých partií. Vyskytuje se hlavně na bazích svahů a v plochých údolích, často v blízkosti vodních toků.

variety:

(nasycený) - nasycenost sorpčního komplexu je vyšší jak 50 %.

GLa_- kyselý

GLc - karbonátový

s obsahem karbonátů v celém půdním profilu.

• GLw - hydroeluviovaný

při dostatečné hydraulické vodivosti a silném laterárním proudění vznikl hydroeluviální horizont Eh, který leží nad glejovým horizontem.

formy:

GL l - mullový

GL d - moderový

GL r - morový

c. Organosoly

OM - ORGANOZEM

Půdy s rašelinovým diagnostickým T-horizontem mocnosti za vlhka nad 30 cm nebo se zrašeliněným diagnostickým Th-horizontem mocnosti za vlhka nad 50 cm na glejovém diagnostickém G-horizontu. Pro rašeliništní půdotvorný proces je charakteristický zpomalený rozklad i humifikace organických látek v podmínkách přebytku vody a nedostatku atmosférického kyslíku. Dochází k výrazné akumulaci omezeně rozložených organických látek, k tvorbě rašeliny.

• OMf - fibrická (vrchovištní) Tf1-Tf2...-G

vzniká v humidních a perhumidních podmínkách horských oblastí. Je živinami velmi chudá, velmi silně kyselá. Tvoří se hlavně z odumřelých části rašeliníků. Převažuje fibrózní (vláknitý) materiál. Objem nerozložených organických látek převyšuje 2/3 celkového objemu. Obsahuje jen 1 - 4 % popele. Rašeliníky narůstají nad hladinou podzemní vody (superakvaticky) a vytváří bochníkovitě vyklenuté útvary. Přirozeným společenstvem jsou rašelinné a vrchovištní smrčiny a vrchovištní kleč.

• OMm - mezická(přechodná) Tm1-Tm2...-G

svrchní vrstvy tvoří zpravidla dobře rozložená rašelina. Pod ní leží vrstvy v různém stupni rozkladu organické hmoty a různého původu. Objem nerozložených organických látek zaujímá 1/3-2/3 celkového objemu. Obsahuje více jak 5 % popele. Podle zachovalých rostlinných zbytků je někdy možno rozlišit rašelinu na: rašeliníkovou, mechovou (ploníkovou), ostřicovou, rákosovou, suchopýrovou, blatnicovou. Vyskytuje se v pánvích, vrchovinách a nízkých hornatinách, v rašelinných smrčinách a borech. Z hlediska trofnosti je možno vylišit subvariety:

• OMmb - mezotrofní

• OMmo - oligotrofní

• OMs - saprická (slatinná) Ts1-Ts2...-G

vzniká zpravidla pod vodou, a to postupným zarůstáním tůní a slepých ramen meandrujících vodních toků na aluviálních naplaveninách. Je tvořena dobře rozloženým saprickým materiálem (podle původu hlavně ostřice a rákos), velmi tmavě až černě zbarvenými. Objem nerozložených organických látek je nižší jak 1/3 celkového objemu. Obsahuje až 40 % popele. Rašelina je minerálně bohatá, má neutrální až alkalickou reakci (často se vyskytuje CaCO3 - luční vápno). Typickým společenstvem je vrbová olšina.

OML - litická T1-T2-Cn

s rašelinovým diagnostickým horizontem mocnosti za vlhka 10 - 50 cm, pokud je přímým podložím kompaktní hornina.

OM G - glejová T1-T2-Gr

s rašelinovým diagnostickým T-horizontem mocnosti za vlhka 30 - 50 cm nebo se zrašelinělým diagnostickým Th-horizontem mocnosti za vlhka 50 - 100 cm na glejovém diagnostickém Gr-horizontu.

variety:

OM n - nasycená

OM a - kyselá

OM c - karbonátová

• OM o - oligotrofní

• OMb - mezotrofní

H. SKUPINA PŮD NIVNÍCH Fluvisoly

Půdy s procesem akumulace humusu, který je rušen záplavami a aluviální akumulací. Půdy se zvýšenou, nebo periodicky zvýšenou hladinou podzemních vod, alespoň v nedávné minulosti. Půdy na aluviálních uloženinách s ochrickým nivním Aon-horizontem nebo melanickým nivním Aln-horizontem a zpravidla alespoň s náznaky G-horizontu. Rychlost proudění vody a sedimentace unášených částic podle jejich velikosti a váhy byla značně proměnlivá, takže zrnitost sedimentů, jejich složení i obsah humusu jsou v profilu půdy značně proměnlivé a mění se i v malých vzdálenostech profilů od sebe.

FM - FLUVIZEM

Půdy s ochrickým nivním Aon-horizontem nebo s melanickým nivním Aln-horizontem na recentních fluviálních uloženinách. Podzemní voda je větší část roku hlouběji jak 80 cm, ale během roku její hladina výrazně kolísá (od 150 cm na podzim až k povrchu na jaře).

FMm_- typická Aln-Alng-M1

bez dalších diagnostických horizontů nebo jejich náznaků (s výjimkou možných náznaků Gr horizontu do 100 cm) na středně těžkých uloženinách obsahujcícíh zvýšené množství organických látek. Vytvořila se na mladém přemístěném materiálu (alochtonním) z erodovaných půd, který byl při povodních uložen v údolní nivě. Materiál se pedogenezí dosud viditelně nepřetvořil, je šedavě zbarvený. Horizont C je vrstevnatý podle charakteru ukládaného materiálu, někdy je v něm pohřbený (reliktní) A-horizont.

• FMk - kambická Aln-Alng-Bvg-Mg

na středně těžkých uloženinách s kambickým Bv-horizontem barvy hnědé až narezlé, který bývá oglejený. Vytvořil se pod Aln-horizontem (případně Aon-hor.) buď pedogeneticky hnědnutím půdy (brunifikací) působením místních půdotvorných činitelů nebo vznikl z přemístěného alochtonního materiálu erodovaných kambizemí a luvizemí. Vyskytuje se převážně na relativně výše položených, dnes už jen zřídka zaplavovaných uloženinách.

FMf - psefitická (Aln)-Mg

bez dalších diagnostických horizontů nebo jejich náznaků (s výjimkou možných náznaků Gr- horizontu do 100 cm) na psefitických uloženinách s různou texturou jemnozemě. Do 60 cm od povrchu převažuje frakce > 2 mm, tedy převážně dobře opracované štěrky a kameny. Humózní A-horizont nebývá plně vyvinutý, poněvadž sedimentace a eroze převládají nad tvorbou půdy. Okysličená podzemní voda se může rychle pohybovat v hrubozrnném materiálu, který je šedavě zbarvený.

FMa - arenická (Aln)-Mg

bez dalších diagnostických horizontů nebo jejich náznaků (s výjimkou možných náznaků Gr-horizontu do 100 cm) na písčitých uloženinách (frakce 0,05 - 2,00 mm > 70 %, frakce < 0,001 mm < 18 %, v převážné části pedonu do 60 cm od povrchu). Humózní A-horizont bývá slabě vyvinutý. Tvorba půdy je rušena sedimentací a erozí. Půda je dobře propustná, podzemní voda je okysličená, rychle se pohybuje.

FMp - pelická Aln-Alng-Mg

bez dalších diagnostických horizontů nebo jejich náznaků (s výjimkou možných náznaků Gr-horizontu do 100 cm) na jílovitých uloženinách (frakce < 0,001 mm nad 30 %, v převážné části pedonu do 60 cm od povrchu). Půda je nepropustná pro vodu, nebo je pohyb spodní vody silně zpomalený.

• FMg - pseudoglejová Aln-En-Bm-Mg, Aln-Bm-Mg

s náznaky mramorovaného Bm-horizontu nebo (nebo též) En-horizontu.

FMG - glejová Alng-Go-Gr-Mg

s ox-znaky glejového horizontu v A-horizontu a s glejovým diagnostickým Gr-horizontem pod (MGo)-Go horizontem do 120 cm od povrchu. Go-horizont není hlouběji jak 80 cm.

variety: (nasycená)

FMa - kyselá

FMc - karbonátová AMn-Ca-Mg

na vápnitých fluviálních sedimentech, s mocným Am-horizontem, šedě až černě zbarveným. Horizont C je světlý. Půda je sorpčně nasycená, bohatě zásobená živinami.

FMz - alkalická

hodnota pHH2O nad 8,4, rozpustné soli < 0,3 %.

FMs - solončaková - rozpustné soli 0,3 - 1 %.

+ FMg - oglejená

formy:

FMy - překrytá

překryv nehumózního (ochrického) materiálu s mocností do 60 cm, ve kterém se nevytvořil klasifikovatelný pedon (s vyjímkou příp. Ao-horizontu).

FMh - akumulovaná

zvýšení mocnosti A-horizontu gravitační akumulakací humózního materiálu

I. SKUPINA PŮD SALINICKÝCH

Půdy se salinickými půdotvornými procesy (solončakování, slancování, solodizace). Půdy s dominantním solončakovým S-horizontem sekundárního obohacení solemi, nebo (nebo též) se slancovým Bn-horizontem, případně až slancovým soloďovým Bnd-horizontem.

a. Halisoly

Převládajícím půdotvorným procesem je zasolování (solončakování). Je to proces akumulace ve vodě rozpustných solí v půdním tělese. Vyskytuje se v semiaridních nebo aridních oblastech. Zasolení se projevuje ve formě solných výkvětů v suchém ročním období, ve vlhkém období zasolení mizí. V suchém období povrch půdy rozpraskává.

SK - SOLONČAK

Půdy se solončakovým diagnostickým S-horizontem. Zasolování je vyvoláno buď opakovaným kapilárním zdvihem nebo zaplavováním povrchu půdy vodou bohatou na soli. Soli se odpařováním vody hromadí v půdě, nejvíce pak na jejím povrchu. Půda má reakci alkalickou. Je jílovitohlinitá až jílovitá, málo provzdušená. Biologická aktivita půdy je nízká. Vyskytuje se v terénních depresích a ve velmi plochých úžlabinách.

SKm - typický S-Go-Gr

bez podpovrchových diagnostických horizontů nebo jejich náznaků, s výjimkou glejových.

variety:

SKz - alkalický

výměnný Na < 10 % (bez slancového Bn-horizontu)

b. Sodisoly

Převládajícím půdotvorným procesem je odsolování (slancování). Probíhá v oblastech, kde převládá vyluhování solí rozpustných ve vodě nad jejich přemisťováním v půdě zdola nahoru. Soli, jílové částice a humusové látky se přesunují do spodní části půdy, kde se hromadí.

SC - SLANEC

Půdy se slancovým Bn-horizontem pod humusoeluviálním Ae-horizontem. Vznikl degradací solončaku, např. po trvalém poklesu hladiny spodní vody. Ve svrchních půdních vrstvách voda více prosakuje než vzlíná. Prosakující voda z horních vrstev půdy vymývá soli a usazuje je v hlubších vrstvách, kde se hromadí. Vzniká tak iluviální Bn-horizont, který je alkalický, se sorpčním komplexem nasyceným výměnným Na. Za vlhka je nabobtnalý, nepropustný, za sucha popraskaný, sloupcovitý.

SCm_- typický Ae-Bn-G

bez dalších diagnostických horizontů nebo jejich náznaků, s výjimkou glejových.

J. SKUPINA PŮD ANTROPICKÝCH Antroposoly

Půdy s výrazným antropickým (melioračním i degradačním) půdotvorným procesem a půdy s antropicky přerušeným půdotvorným procesem. Půdy s dominantním antropickým umělým nebo antropickým (plně) přetvořeným A-horizontem bez dalších diagnostických horizontů nebo s jejich plným kultivačním přetvořením.

KT - KULTIZEM Akp-C, Akp-M

Půdy s antropicky přetvořeným Akp-horizontem, bez dalších diagnostických horizontů nebo půdy s jejich plným přetvořením minimálně do hloubky 60cm. Potom se za půdotvorný substrát považuje původní přirozená půdní jednotka a její půdotvorný substrát se považuje za podložní horninu.

KTm - typická

s melioračním přetvořením sola (kultivací, rigolováním, terasováním), zlepšujícím půdní vlastnosti a produkční předpoklady

KTD - degradační

s antropicky vyvolanou nebo podmíněnou degradací přirozených půdních jednotek (imisemi, vnášením cizorodých látek nad hygienickou normu), která zhoršuje půdní vlastnosti. Zhoršení se projevuje i morfologicky (tvorba povrchového panu, cementace povrchového horizontu, rozpad struktury, přítomnost cizorodých minerálních, resp. organických látek v A-horizontu, výkvěty za vlhka a pod.).

variety: (nasycená)

KTa - kyselá

KTc - karbonátová

KTz - alkalická

KTj - toxikovaná

vyčleňuje se, pokud obsah organických látek v půdě (rizikové těžké kovy, rezidua pesticidů, oleje a pod.) překročí stanovenou normu

KTi - imisní

vyčleňuje se, pokud je půda kontaminovaná převážně pevnými imisemi. Jejich akumulace je buď viditelná na povrchu půdy, nebo má výrazný vliv na chemismus půdy (vyskytuje se jen v subtypu KTD).

formy:

KTg - zahradní - s přetvořením sola kultivací

KTs - rigolová s přetvořením sola rigolováním

KTt - terasovaná - s přetvořením sola terasováním

Půdy, u kterých antropický zásah nepostihl solum do stanovené hloubky, případně nebyl dostatečně intenzivní, takže původní znaky některého diagnostického horizontu (nebo jeho části) zůstaly zachované, se považují za antropicky ovlivněné půdy a v systému se hodnotí jako antropogenní forma půdního typu. Např.: RAx (rendziny), PRx (pararendziny), SAx (smonice), ČMx (černozemě), ČAx (černice), SMx (šedozemě), HMx (hnědozemě), LMx (luvizemě), KMx (kambizemě), FMx (fluvizemě). Jsou to především půdy delší dobu využívané jako orné. Bývalá vrstva ornice je dosud dobře znatelná. Nově se v ní vytváří humusový horizont A.

AN - ANTROZEM

Půdy s antropickým umělým Aku-horizontem na uměle vytvořeném podloží.

ANm - typická Aku-C, Aku-M

s iniciálním vývojem na umělých substrátech umožňujících růst rostlin

AND - degradační

s iniciálním vývojem na umělých substrátech neumožňujících růst rostlin

variety: (nasycená)

ANa - kyselá

ANc - karbonátová

ANj - toxikovaná

formy:

ANz - zavážková

navezení organominerálního materiálu na zpustlé plochy

ANo - deponiová

navezení organominerálního materiálu na skládky odpadů převážně chemicky aktivního materiálu

ANb - haldová

s iniciálním vývojem půd na přemístěných, zpravidla psefitických materiálech.

Kategorie a signatura půdních jednotek

1. Kategorie půdních jednotek

Skupina (koncovka -sol). Kategorizace podle typu hlavního půdotvorního procesu. Identifikace podle dominantního diagnostického horizontu. Zařazení půdních typů do skupin umožňuje jejich napojení na mezinárodní klasifikace (FAO, ISS a j.)

Typ (koncovka -zem). Zařazení podle diagnostických horizontů (u nichž jsou dominantní vizuální morfogenetické znaky). U mladých půd (např. fluvizemí) také podle kombinace diagnostický horizont - půdotvorný substrát.

Subtyp. Zařazení podle náznaků diagnostických horizontů a podle těch variet diagnostických horizontů, které mají mezitypový charakter (např. Bvm). Termín "náznak diagnostického horizontu" se používá tehdy, když horizontu chybí jeden nebo více diagnostických znaků, kterými je definován daný diagnostický horizont nebo jsou tyto znaky pozměněné. Subtyp odlišuje i výrazné modifikace typů půd, které jsou dané i velmi výraznou litologií, acidifikací a pod.

Varieta. Zařazení převážně podle chemických vlastností podmíněných genezí půdy, které se zpravidla zjišťují analyticky (např. acidita, karbonátnost, zasolení, alkalita, vyluhování).

Subvarieta. Zařazení podle zásoby živin (hlavně bází) v závislosti na půdotvorném substrátu (oligotrofní - mezotrofní).

Forma. Zařazení podle erozně akumulačních a antropických znaků, případně podle formy nadložního humusu.

2. Signatura půdních jednotek.

a. Signatura půdních subtypů.

K znaku půdního typu psanému velkými písmeny, se přiřadí jako index znak subtypu psaný malým písmenem. Pouze u několika subtypů se jako znak používá velké písmeno menší velikosti:

__________________________________________________________________

znak subtyp typ

----------------------------------------------------------------------------------------------------

a arenický RM PR ČM ČA HM LM KM PZ PG GL FM

c černicový, ČM

d dystrický KM

e eutrický KM

f psefitický RM KM FM

g pseudoglejový PR HM LM KM PZ KP GL FM

h humusový PZ

k kambický RN RA PR PZ PG GL FM

l luvický ČM SM HM KM PG

m typický (modální) u všech typů

n andický RN KM

o rašelinový(organogenní) RA ČA PZ PG GL

p pelický RM PR ČM ČA KM PG GL FM

r rubefikovaný RA PR HM LM KM PG

s suťový RA RN

t stagnoglejový PG

v rendzinový KM

w hydroeluviovaný PG GL

y rankrový KM KP

z podzolový RN LM KM PG GL

------------------------------------------------------------------------

B zbahnělý GL

D degradační KT AN

F fibrický OM

G glejový ČA KM PZ KP PG OM FM

L litický RN PR PZ RA OM RN

M mezický OM

S saprický OM

________________________________________________________________________

Poznámka:

V signatuře půdních subtypů bylo použito adjektiv odvozených od diagnostických horizontů a znaků. Nebyla použita adjektiva odvozená od přechodných subtypů (viz. 2. vydání MKSP).

+-------------------------------------------+

Odchylky : ¦ MKSP 1991 ¦ ÚHÚL 1993 ¦

+------------------------+------------------¦

- luvizemní, hnědozemní - luvický -

¦ kambizemní ¦ kambický ¦

¦ andozemní ¦ andický ¦

¦ organozemní ¦ rašelinný ¦

¦ ¦ ¦

+-------------------------------------------+

 

b. Signatura půdních variet (subvariet) a forem

K znaku půdního typu se jako exponent psaný malými písmeny připojí znak variety, příp. formy.

_______________________________________________________________________

znak varieta forma typ

subvarieta

_______________________________________________________________________

a kyselá RN LM KM AM GL OM FM KT AN

b mezotrofní KM KP OM

c karbonátová LI RM SA ČM HM PG GL OM FM KT AN

d moderová RM RN RA PR LM KM KP PG GL

e erodovaná PR SA ČM SM HM LM KM PZ KP PG

g oglejená PR HM LM KM PZ KP FM

h akumulovaná RA PR SA ČM SM HM LM KM KP PG FM

í imisní KT

j toxikovaná KT AN

k kambická RN PR

l mullová RN RA PR LM KM PG GL

n nasycená RN KM AM PG GL OM

o oligotrofní KM KP OM

p podzolovaná RN LM KM

q silikátová LI RM

r morová RM RN KM KP PG GL

s solončaková FM

t rašelinná PZ KP GL

u humózní PG GL

v vyluhovaná RA PR

w hydroeluviovaná PG GL

x antropogenní u různých typů

y překrytá ČA LM PG FM

z alkalická FM SK KT

_______________________________________________________________________

B bazická LI

D drnový PZ

E extrémní PZ

-----------------------------------------------------------------------

K kaolinická PZ PG

M mělce výrazná PZ

S středně výr. PZ

H hluboce výr. PZ

Odchylky: Podzol : m - mělce, s - středně, h - hluboce výrazný

Kultizem : g - zahradní, s - rigolovaná, t - terasová

Antrozem : b - haldová. o - deponiová, ž - zavážková

Uvedené variety, subvariety a formy se mohou vyskytnout i u dalších půdních typů.

c. Příklad signatury:

RAkv - rendzina kambická, varieta vyluhovaná

ČMpcx - černozem pelická, varieta karbonátová, forma antropogenní

Jiný způsob vyjádření: RAk/v, ČMp/cx

Doplňky a poznámky

1. Subtypové jednotky vyčleněné v rámci jednoho typu je možno kombinovat (např. HMgr).

2. Uvedená sekvence horizontů půdního subtypu vyjadřuje jen obvyklý sled horizontů v půdním profilu. Jsou možné i další kombinace. Nejsou uvedeny horizonty nadložního humusu. Většinou není uveden přechodný BC-horizont a není diferencován C-horizont.

3. Erodované formy půdních typů (na příkrých svazích, hřebenech) vyjadřují, že erozí byly postiženy jen svrchní půdní horizonty a že část dominantního diagnostického horizontu zůstala zachována.

4. Akumulované formy půdních typů (na bázích svahů, v úžlabinách) se projevují zvýšením mocnosti A-horizontu gravitační akumulací humózního materiálu nad limitní hodnotu A-horizontu (pokud je stanovená), odlišností v barvě, případně ve struktuře, textuře, konzistenci, event. vrstevnatosti od původního podložního A-horizontu.

5. Subtyp arenický a pelický je vyčleňován:

a. u mladých půd (např. regozemí, fluvizemí), které kromě nevyzrálého A-horizontu nemají jiné vizuální morfogenetické znaky, než texturní, příp. hydromorfní.

b. u vyzrálých půd, kde však subtyp nevyjadřuje texturní hodnocení půdy, ale půdy s texturně podmíněnou morfogenezí diagnostického horizontu (přechod do arenozemě, příp. pelozemě).

6. Subtyp rubefikovaný rendzin a pararendzin vzniká na substrátech typu terrae calcis, které se ojediněle uchovaly na karbonátových horninách.

a. Terra rossa je zbarvená hnědočerveně. Má nadbytek oxydu železitého. Vznikla v třetihorách.

b. Terra fusca je jasně okrová, hnědookrová až rudookrová. Vznikla v teplejších obdobích pleistocénu.

7. Taxonomické jednotky s tmavým humusovým horizontem mocnějším jak 10cm se vylišují jako varianty humózní. Pokud je humusový horizont mocnější jak 25cm, mohou být vylišeny jako typ humusový

8. Taxonomické jednotky s nevýraznými znaky podzolizace se vylišují jako varianty podzolované.

9. Taxonomické jednotky s rašelinným T-horizontem do 15cm, příp. rašeliněným Th-horizontem do 25cm mocnosti nebo s mocným rašelinným morem, se vylišují jako varianty rašelinné.

10. Odvození některých odborných termínů:

a. Půdní typy a subtypy

litozem řec. lithos - kámen

regozem řec. rhegos - pokryv, přikrývka

ranker rak. Rank - příkrý svah

rendzina pol. rendzič - skřípat (při orbě)

vertisol lat. vertere - obracet

lat. solum - půda

luvizem lat. luere - vymývat

pelozem řec. pellos - šerý

kambizem lat. cambiare - měnit (barvu)

andozem jap. ando - černá zem

glej rus. klej - klíh

fluvizem lat. fluvius - řeka

arenický lat. arena - písek

psefitický řec. psefis - kamínek

pelický řec. pellos - jíl

b. Půdní horizonty a subhorizonty

T - rašelinný něm. Torf - rašelina

f - fibrický lat. fibra - vlákno

h - histický řec. histos - vlákno

O - nadložního humusu (organozemní)

l - opadanky angl. litter - stelivo

A - humusový

l - melanický řec. melanos - tmavý

o - ochrický řec. ochros - plavý

m - molický lat. mollis - měkký, kyprý

u - umbrický lat. umbrosus - temný

r - rubefikovaný lat. ruber - červený, rudý

 

Klasifikace půdotvorných substrátů

+---------------------------------------------------------------------+

- půdotvorný substrát - označení-

+---------------------------------------------------------------------¦

¦1.¦Antropogenní sedimenty ¦

¦ +------------------------------------------------------------------¦

¦ ¦1a ¦haldové ¦ 1 ¦

¦ ¦1b ¦zavážky a pod. ¦ 2 ¦

+--+------------------------------------------------------------------¦

¦2.¦Fluviální, delofluviální a terasové sedimenty ¦

¦ +------------------------------------------------------------------¦

- -2a -aluviální sedimenty karbonátové lehčí - 3 -

- -2b -aluviální sedimenty nekarbonátové lehčí - 4 -

¦ ¦2c ¦aluviální sedimenty karbonátové střední - 5 -

- -2d -aluviální sedimenty nekarbonátové střední - 6 -

- -2e -aluviální sedimenty karbonátové těžší - 7 -

- -2f -aluviální sedimenty nekarbonátové těžší ¦ 8 ¦

¦ +----+---------------------------------------------------+---------¦

- -2g -deluviálně fluviální sedimenty karbonátové lehčí - 9 -

- -2h -deluviálně fluviální sedimenty nekarbonátové lehčí - 10 -

¦ ¦2i -deluviálně fluviální sedimenty karbonátové střední - 11 -

- -2j -deluviálně fluviální sedimenty nekarbonátové lehčí - 12 -

- -2k -deluviálně fluviální sedimenty karbonátové těžší - 13 -

- -2l -deluviálně fluviální sedimenty nekarbonátové těžší - 14 -

¦ +----+---------------------------------------------------+---------¦

¦ ¦2m ¦terasové písky karbonátové ¦ 15 ¦

¦ ¦2n ¦terasové písky nekarbonátové ¦ 16 ¦

- -2o -terasové štěrky karbonátové - 17 -

¦ ¦2p ¦terasové písky nekarbonátové ¦ 18 ¦

+--+------------------------------------------------------------------¦

-3.-Výrazně skeletovité svahoviny a proluviální sedimenty ¦

¦ +------------------------------------------------------------------¦

- -3a -převážně z karbonátového a karbonosilikátového - 19 -

¦ ¦ ¦materiálu ¦ ¦

- -3b -převážně z bazického materiálu - 20 -

- -3c -převážně z neutrálního materiálu - 21a -

- -3d -převážně z kyselého materiálu - 21b -

+--+------------------------------------------------------------------¦

-4.-Sutě a kamenná moře -

¦ +------------------------------------------------------------------¦

¦ ¦4a ¦z karbonátových a karbonátosilikátových hornin ¦ 22 ¦

¦ ¦4b ¦ze silikátových hornin bazických ¦ 23 ¦

¦ ¦4c ¦ze silikátových hornin neutrálních ¦ 24a ¦

¦ ¦4d ¦ze silikátových hornin kyselých ¦ 24b ¦

+--+------------------------------------------------------------------¦

¦5.¦Karbonátové kvarterní uloženiny ¦

¦ +------------------------------------------------------------------¦

¦ ¦5a ¦sladkovodní vápence, travertiny ¦ 25 ¦

- -5b -luční křídy, sapropelitické vápence - 26 -

+--+------------------------------------------------------------------¦

¦6.¦Organogenní sedimenty ¦

+--+------------------------------------------------------------------¦

¦ ¦6a ¦slatinné rašeliny ¦ 27 ¦

- -6b -přechodné rašeliny - 28 -

¦ ¦6c ¦vrchovištní rašeliny ¦ 29 ¦

¦ ¦6d ¦sapropely ¦ 30 ¦

+--+------------------------------------------------------------------¦

-7.-Eolitické a příbuzné sedimenty: -

+--+------------------------------------------------------------------¦

¦ ¦7a ¦váté písky karbonátové ¦ 31 ¦

¦ ¦7b ¦váté písky nekarbonátové ¦ 32 ¦

- -7c -písčité spraše ¦ 33 ¦

¦ ¦7d ¦hlinité spraše ¦ 34 ¦

- -7e -těžší spraše - 35 -

¦ ¦7f ¦sprašové hlíny (prachovice) ¦ 36 ¦

¦ ¦7g ¦polygenetické hlíny karbonátové ¦ 37 ¦

¦ ¦7h ¦polygenetické hlíny nekarbonátové bazické ¦ 38 ¦

¦ ¦7i ¦polygenetické hlíny nekarbonátové neutrální ¦ 39a ¦

¦ ¦7j ¦polygenetické hlíny nekarbonátové kyselé ¦ 39b ¦

+--+------------------------------------------------------------------¦

¦8.¦Fluvioglaciální a glaciální sedimenty ¦

+--+------------------------------------------------------------------¦

- -8a -štěrky karbonátové - 40 -

- -8b -štěrky nekarbonátové - 41 -

¦ ¦8c ¦písky karbonátové ¦ 42 ¦

¦ ¦8d ¦písky nekarbonátové ¦ 43 ¦

¦ ¦8e ¦jíly karbonátové ¦ 46 ¦

¦ ¦8f ¦jíly nekarbonátové ¦ 47 ¦

+--+------------------------------------------------------------------¦

¦9.¦Rubefikované sedimenty ¦

¦ +------------------------------------------------------------------¦

¦ ¦9a ¦skeletovité jíly z terrae calcis ¦ 50 ¦

¦ ¦9b ¦jíly z terrae calcis ¦ 51 ¦

- -9c -rubefikované zvětraliny karbonátově - - 52 -

¦ ¦ ¦silikátových hornin ¦ ¦

- -9d -rubefikované zvětraliny silikátových hornin ¦ 53 ¦

¦ ¦9e ¦arenicko-kaolinitické sedimenty ¦ 55 ¦

¦ ¦9f ¦kaolinitické jíly ¦ 56 ¦

+--+------------------------------------------------------------------¦

-10-Nezpevněné předkvarterní sedimenty ¦

+--+------------------------------------------------------------------¦

- -10a -štěrky karbonátové - 57 -

- -10b -štěrky nekarbonátové ¦ 58 ¦

- -10c -zahliněné a zajílené štěrky karbonátové - 59 -

- -10d -zahliněné a zajílené štěrky nekarbonátové - 60 -

¦ ¦10e ¦písky karbonátové ¦ 61 ¦

¦ ¦10f ¦písky nekarbonátové ¦ 62 ¦

- -10g -zahliněné a zajílené písky karbonátové - 63 -

- -10h -zahliněné a zajílené písky nekarbonátové - 64 -

¦ ¦10i ¦jíly karbonátové (tégly) ¦ 65 ¦

¦ ¦10j ¦jíly nekarbonátové ¦ 66 ¦

+--+------------------------------------------------------------------¦

-11-Zvětraliny hlubinných vyvřelin -

+--+------------------------------------------------------------------¦

¦ ¦11a bazických intruziv: pyroxenity, amfibolovce, ¦ 67 ¦

¦ ¦ peridotity, gabra, gabrodiority ¦ ¦

¦ ¦11b neutrálních intruziv: diority, syenity, ¦ 68 ¦

¦ ¦ žulosyenity, granodiority ¦ ¦

¦ ¦11c kyselých intruziv: kyselé žulosyenity, ¦ 69 ¦

¦ ¦ kyselé granodiority, žuly ¦ ¦

+--+------------------------------------------------------------------¦

-12-Zvětraliny hornin výlevných (podpovrchových a povrchových) -

¦ +------------------------------------------------------------------¦

¦ ¦12a lávových bazických efusiv: pikryty, spility, ¦ 70 ¦

- - diabásy, těšínity, melafyry, čediče, tefrity - -

¦ ¦12b lávových neutrálních efuziv: porfyrity, porfyry, ¦ 71 ¦

- - andezity, trachyty, znělce - ¦

- -12c lávových kyselých efuziv: křemité porfyrity a - 72 -

¦ ¦ porfyry, dacity, ryolity ¦ ¦

¦ ¦12d popelových a smíšených bazických intruziv ¦ 73 ¦

¦ ¦12e popelových a smíšených neutrálních intruziv ¦ 74 ¦

¦ ¦12f popelových a smíšených kyselých intruziv ¦ 75 ¦

+--+------------------------------------------------------------------¦

-13-Zvětraliny přeměněných hornin ¦

¦ +------------------------------------------------------------------¦

- -13a hadců - 76 -

¦ ¦13b bazických: amfibolity, bazické vložky ¦ 77 ¦

¦ ¦ v krystaliniku, horniny jílovského pásma ¦ ¦

¦ ¦13c kyselých orthohornin: ortoruly, granulity ¦ 78 ¦

¦ ¦13d kyselých (až neutrálních) parahornin ¦ 79 ¦

¦ ¦ pararuly, migmatity ¦ ¦

¦ ¦13e kyselých parahornin: svory ¦ 80 ¦

¦ ¦13f kyselých parahornin: fylity ¦ 81 ¦

- -13g velmi kyselých: krystalické křemence a pod. - 82 -

+--+------------------------------------------------------------------¦

-14-Zvětraliny karbonátových sedimentů -

¦ +------------------------------------------------------------------¦

- -14a vápenců ¦ 83 ¦

- -14b dolomitů - 84 -

- -14c vápnitých slepenců - 85 -

- -14d měkkých slepenců - 86 -

+--+------------------------------------------------------------------¦

-15-Zvětraliny karbonátově - silikátových sedimentů -

¦ +------------------------------------------------------------------¦

- -15a karbonátových pískovců ¦ 87 ¦

- -15b slepenců a brekcií s karbonátovým tmelem - 88 -

¦ ¦15c opuk ¦ 89 ¦

- -15d slínitých břidlic a karbonátových prachovců - 90 -

¦ ¦15e slínitých jílovců, karbonátových lupků - 91 -

- -15f slínů, slínovců - 92 -

¦ ¦15g flyšových hornin v typickém vývoji (karbonátových) ¦ 93 ¦

+--+------------------------------------------------------------------¦

-16-Zvětraliny silikátových a křemitých sedimentů: -

¦ +------------------------------------------------------------------¦

- -16a pískovců, arkóz - 94 -

- -16b slepenců a brekcií - 95 -

¦ ¦16c drob ¦ 96 ¦

- -16d břidlic normálních až fylitických, prachovců - 97 -

- -16e břidlic jílovitých, lupků - 98 -

- -16f jílovců (jílů) - 99 -

¦ ¦16g flyšových hornin v typickém vývoji ¦100 ¦

¦ ¦ (nekarbonátových) ¦ ¦

- -16h buližníků, křemenců, rohovců, křemitých pískovců -101 -

- - a slepenců - -

+--+------------------------------------------------------------------¦

-17-Převážně fyzikální rozpady hornin (nepřemístěné): -

¦ +------------------------------------------------------------------¦

¦ ¦17a karbonátových ¦102 ¦

- -17b karbonátově-silikátových -103 ¦

¦ ¦17c bazických silikátových ¦104 ¦

¦ ¦17d neutrálních silikátových ¦105 ¦

¦ ¦17e kyselých silikátových ¦106 ¦

- -17g tvrdých křemitých ¦107 ¦

+---------------------------------------------------------------------+

 

Poznámka:

Slabší překryvy sedimentů různého původu a svahovin, které mají vliv na vývoj půdy, se v geologických mapách vyjadřují znakem dvojsubstrátu. Vrstva svrchní horniny bývá 20 - 80 cm mocná. Např.: 34/18 dvojsubstrát: hlinitá spraš uložená na terasovém štěrku nekarbonátovém. Směsi dvou hornin se vyjadřují znakem smíšeného substrátu. Např. 70 - 92 smíšený substrát: čedičový skelet smíšený se slínem.

Základní literatura

Houba A. 1970: Půdní typy a nižší taxonomické jednotky typologického průzkumu lesů (UHÚL Brandýs n. L.)

Houba A., Plíva K. 1976: Klasifikační systém půd (UHÚL Brandýs n.L.)

Hraško J., Němeček J., Šály R., Šurina B. 1987,1991: Morfogenetický klasifikační systém půd ČSSR

Klimo E. 1990: Lesnická pedologie (skripta Vysoké školy zemědělské v Brně)

Kubiena W. 1953: Bestimmungsbuch und Systematik der Böden Europas

Mückenhausen E. 1975: Die Bodenkunde

Němeček J. 1991: Vlastnosti určující produkční i neprodukční funkci půdy (závěrečná zpráva VÚZZP)

Němeček J., Smolíková L., Kutílek M. 1990: Pedologie a paleopedologie

Pelíšek J. 1964: Lesnické půdoznalství

Šaly R. 1978: Pôda základ lesnej produkcie

Šaly R. 1988: Pedologie a mikrobiologie (skripta - Vysoká škola lesnická a drevárská, Zvolen)

Tomlan A. a kol. 1975: Príručka pre prieskum lesných pôd (ÚHÚL Zvolen)